Slovo života – červenec 2017

„Pojďte ke mně, všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím.“ (Mt 11,28)

„Kdo se lopotíte a jste obtíženi“: tato slova nám připomínají tváře lidí – mužů a žen, mladých, dětí i starých lidí – kteří jakýmkoli způsobem nesou břemena na své životní cestě a doufají, že přijde den, kdy se jich budou moci zbavit.
V tomto úryvku z Matoušova evangelia Ježíš vyzývá: „Pojďte ke mně...“

Ježíš měl okolo sebe zástup, který přišel, aby ho uviděl a aby si ho poslechl. Mnozí z nich byli prostí lidé, chudí, málo vzdělaní, neschopní poznat a dodržovat všechna složitá náboženská pravidla té doby. Tížily je navíc daně a římská nadvláda, což pro ně bylo často nesnesitelné břemeno. Byli ztrápení, vyčerpaní a hledali nabídku lepšího života.

Ježíš se ve svém učení zaměřoval zejména na ně a na všechny ty, kteří byli považováni za hříšníky, a proto byli vyloučeni ze společnosti. Přál si, aby všichni mohli pochopit a přijmout ten nejdůležitější zákon, který otevírá bránu Otcova domu: zákon lásky. Bůh totiž zjevuje svoji krásu tomu, kdo má otevřené a prosté srdce.

Ale Ježíš dnes zve i nás, abychom se k němu přiblížili. Ukázal se jako viditelná tvář Boha, který je láska, Boha, který nás nesmírně miluje takové, jací jsme, s našimi schopnostmi i omezeními, s našimi touhami i s našimi selháními! Zve nás, abychom důvěřovali jeho „zákonu“, který není tížícím břemenem, ale jhem, které netlačí, schopným naplnit radostí srdce těch, kteří podle něj žijí. Tento zákon vyžaduje úsilí, abychom se neuzavírali do sebe, ale abychom z našeho života činili stále plnější dar pro druhé, den za dnem.

„Pojďte ke mně, všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím.“

Ježíš i něco slibuje: „... já vás občerstvím.“
Jakým způsobem? Především svou přítomností – ta se v nás stává rozhodnější a hlubší, když si Ježíše zvolíme za pevný bod svého života; dále zvláštním světlem, které osvětluje naše každodenní kroky a ukazuje nám smysl života, i když jsou vnější okolnosti obtížné. Když navíc začneme milovat tak, jak miloval sám Ježíš, nalezneme v lásce sílu jít dopředu a plnou svobodu, protože takový je život Boha, který námi prostupuje.

Jak napsala Chiara Lubichová: „Křesťan, který se nesnaží neustále milovat, není hoden nazývat se křesťanem. To proto, že všechna Ježíšova přikázání lze shrnout do jednoho: do přikázání lásky k Bohu a k bližnímu, v němž máme vidět a milovat Ježíše. Láska není pouhý cit – projevuje se v konkrétním životě, ve službě bratřím, zvláště těm, kteří jsou nám nejblíž, počínaje malými věcmi, těmi nejpodřadnějšími službami. Charles de Foucauld říká: ‚Milujeme-li druhého, pak jsme skutečně v něm přítomni, jsme v něm díky lásce, již nežijeme pro sebe, jsme od sebe samých oproštěni, žijeme »mimo sebe«.‘ Právě díky takové lásce se v nás šíří jeho světlo, Ježíšovo světlo, jak on sám přislíbil: ‚Kdo mě miluje, (...) tomu se dám poznat.‘ Láska je zdrojem světla – když milujeme, lépe chápeme Boha, který je láska.“

Přijměme toto Ježíšovo pozvání jít za ním a uznejme ho jako zdroj naší naděje a našeho pokoje.
Přijměme jeho „přikázání“ a snažme se milovat, jak to dělal on, při nespočetných příležitostech každodenního života v rodině, ve farnosti, v práci. Odpovídejme na křivdu odpuštěním, stavme mosty spíše než zdi a dejme se do služby těm, kdo jsou sužováni těžkostmi.
Objevíme, že tento zákon není břemenem, naopak nám „dává křídla“, díky nimž vzlétneme vysoko.

Letizia Magri



Zdroj: Slovo života od Hnutí fokoláre