Slovo života – listopad 2017

„Kdo je mezi vámi největší, ať je vaším služebníkem“ (Mt 23,11)

Ježíš se obrátil na zástup, který šel za ním, a hlásal nový životní styl těch, kteří chtějí být jeho učedníky, styl jdoucí „proti proudu“ rozšířené mentality.
V jeho době, a je tomu tak i dnes, bylo snadné moralizovat, ale pak se vlastními radami neřídit, hledat pro sebe prestižní posty ve společnosti, hledat způsoby, jak vyniknout a využít druhých pro dosažení osobního prospěchu.
Své učedníky však Ježíš žádá, aby se ve vztazích s druhými řídili zcela jinou logikou, tou, podle níž žije on sám:

„Kdo je mezi vámi největší, ať je vaším služebníkem.“

Na jednom setkání s lidmi, kteří se chtěli více dozvědět, jak žít podle evangelia, Chiara Lubichová popsala svoji duchovní zkušenost těmito slovy: „Je nutné stále hledět na jediného Otce mnoha dětí. Pak pohlédnout na všechny lidi jako na děti jediného Otce (…). Ježíš, náš vzor, nás naučil jen dvě věci, které jsou jedno: být dětmi jediného Otce a být si bratry navzájem (…). Bůh nás tedy povolal ke všeobecnému bratrství.“
Toto je nové: milovat všechny jako Ježíš, protože všichni – já, ty, každý člověk na zemi – jsme Boží děti, Bůh nás miluje a čeká na nás.
Tak objevujeme, že bratr, jehož máme milovat, a to konkrétně, i pomocí svalů, je každý člověk, kterého každý den potkáváme. Je to otec, tchyně, syn i puberťák; vězeň, žebrák, člověk s postižením; šéf v práci i uklízečka; kolega z politické strany i politický oponent; ten, kdo s námi sdílí víru a kulturu, i cizinec.
Typicky křesťanský postoj lásky k bližnímu je služba:

„Kdo je mezi vámi největší, ať je vaším služebníkem.“

Chiara ještě říká: „Neustále usilovat o evangelijní prvenství tím, že budeme co nejvíc sloužit bližnímu (…). A jakým způsobem nejlépe sloužit? Sjednocovat se s každým, koho potkáváme - cítit v sobě to, co cítí on. Řešit jeho záležitosti, jako by byly naše, učinit je z lásky svými (…). Tedy nežít už zahleděni do sebe, snažit se nést břemena druhých, sdílet jejich radosti.“
Každá naše schopnost a pozitivní vlastnost, všechno to, co z nás činí „veliké“, je příležitost ke službě, kterou si nesmíme nechat ujít: pracovní zkušenosti, umělecký cit, vzdělání, ale i schopnost usmát se nebo někoho rozesmát; čas, který nabízíme, abychom naslouchali tomu, kdo má pochybnosti nebo kdo trpí; energie mládí, ale i síla modlitby, když fyzické síly začnou upadat.

„Kdo je mezi vámi největší, ať je vaším služebníkem.“

Tato nezištná evangelijní láska zažehne dříve či později v srdci bližního tutéž touhu sloužit, čímž se obnoví vztahy v rodině, ve farnosti, v práci nebo při odpočinku a položí se tak základy nové společnosti.
Hermez, mladík z Blízkého východu, vypráví: „Byla neděle. Sotva jsem se probudil, poprosil jsem Ježíše, aby mi dal světlo, jak mám milovat během celého dne. Všiml jsem si, že moji rodiče odešli na mši. Napadlo mě, že bych mohl doma uklidit. Snažil jsem se udělat to pořádně, s citem pro detail, dokonce včetně květin na stole! Pak jsem pečlivě připravil snídani. Když se rodiče vrátili, byli překvapení a měli velikou radost z toho, co uviděli. Tu neděli jsme posnídali tak radostně, jako nikdy předtím, a mluvili jsme o mnoha věcech. Mohl jsem s nimi sdílet mnohé zkušenosti, které jsem udělal během celého týdne. Ten malý skutek lásky udal tón krásnému dni!“

                                                                                         Letizia Magri



Zdroj: Slovo života od Hnutí fokoláre