Slovo života – červen 2017

„Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás“ (Jan 20,21)

Ve dnech po Ježíšově ukřižování se jeho učedníci zavřeli doma, byli vystrašení a zmatení. Předtím následovali Ježíše po cestách Palestiny, když všem zvěstoval, že Bůh je Otec a něžně miluje všechny lidi!
Otec poslal Ježíše nejen proto, aby životem svědčil o této veliké zprávě, ale i proto, aby otevřel lidstvu cestu k setkání s Bohem; s Bohem, který je Trojice, společenství lásky sám v sobě, a který chce k sobě přivinout veškeré stvoření.
Během Ježíšova poslání mnozí viděli, slyšeli a zakusili dobrotu a účinky jeho gest a jeho slov plných přijetí, odpuštění, naděje... Pak přišlo odsouzení a ukřižování.
V tomto kontextu nám Janovo evangelium vypráví, jak se Ježíš, který třetího dne vstal z mrtvých, ukázal svým učedníkům a vyslal je, aby pokračovali v jeho poslání.

„Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás.“

Jako by jim řekl: „Pamatujete, jak jsem s vámi sdílel svůj život? Jak jsem nasytil váš hlad a žízeň po spravedlnosti a pokoji? Jak jsem uzdravoval srdce i těla mnoha lidí vyloučených ze společnosti nebo na jejím okraji? Jak jsem bránil důstojnost chudých, vdov, cizinců? Teď pokračujte vy: hlásejte všem evangelium, které jste dostali, hlásejte, že Bůh se chce setkat se všemi a že vy jste všichni bratři a sestry.“
Každý člověk, stvořený k obrazu Boha Lásky, má již ve svém srdci touhu po setkání; všechny kultury a všechny společnosti mají tendenci budovat vztahy soužití. Dosažení tohoto cíle však stojí obrovské úsilí a překonávání mnoha sporů a těžkostí. Tato hluboká touha se každý den střetává s naší křehkostí, uzavřeností a obavami, s nedůvěrou a se vzájemným odsuzováním.
Přesto nás Pán s důvěrou i dnes vyzývá k témuž:

„Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás.“

Jak žít v tomto měsíci, abychom odpověděli na tak smělou výzvu? Není to snad předem prohraný boj - probouzet bratrství v lidstvu, které je tak často rozdělené?
Sami bychom to nikdy nedokázali, a právě proto nám Ježíš dal zvláštní dar – Ducha svatého, který nás podporuje v našem úsilí milovat každého člověka, i nepřítele.
„Duch svatý, který je dán křtem (...), je duchem lásky a jednoty. On učinil ze všech věřících jedno společenství, společenství se Zmrtvýchvstalým, čímž překonal veškeré rasové, kulturní a sociální rozdíly (...). Náš egoismus staví bariéry, které nás oddělují od toho, kdo je jiný než my. (...) Budeme se tedy snažit naslouchat hlasu Ducha svatého a růst v tomto společenství (...), čímž překonáme zárodky rozdělení, které v sobě nosíme.“
S pomocí Ducha svatého na to i my tento měsíc pamatujme a žijme slova lásky ve vztazích s druhými při každé větší či menší příležitosti: přijímat, naslouchat, soucítit, vést dialog, povzbuzovat, zahrnovat, pečovat, odpouštět, oceňovat... Tak budeme žít tuto Ježíšovu výzvu, abychom pokračovali v jeho poslání, a staneme se kanály toho života, který nám Ježíš dal.
Toto zakusila skupina buddhistických mnichů během pobytu v mezinárodní citadele v Loppianu v Itálii, kde se 800 obyvatel snaží věrně žít evangelium. Tito mniši byli hluboce osloveni evangelijní láskou, kterou neznali. Jeden z nich vypráví: „Dával jsem své špinavé boty na noc za dveře – a ráno tam byly čisté. Dával jsem svůj špinavý oděv na noc za dveře – a ráno byl čistý a vyžehlený. Věděli, že je mi zima, protože jsem z jihovýchodní Asie – proto více topili a dávali mi víc přikrývek... Jednoho dne jsem se zeptal: ‚Proč to děláte?’ ‚Protože tě milujeme, protože tě máme rádi,’ zněla odpověď.“ Tato zkušenost otevřela cestu k opravdovému dialogu mezi buddhisty a křesťany.

Letizia Magri



Zdroj: Slovo života od Hnutí fokoláre