Kniha dojmů

Cítit se jako doma...

Dostalo se mi toho daru, že jsem mohl jako kněz prožít Velikonoce v Příchovicích. Uvědomuji si, že se mi dostalo privilegia, které jsem si žádným způsobem nezasloužil. Nejenže jsem mohl sdílet s Jirkou a týmem společné chvíle okolo stolu u dobrého jídla (ovšem až po skončení přísného postu na Velký Pátek) :-), ba dokonce jsem s nimi mohl prožít s při bohoslužbách celé Triduum. V krásně nazdobené Getsemanské zahradě jsem myslel na Mirka, který svou službu mladým lidem na příchovické faře při modlitbě v Getsemanech "začínal". Chvíli jsem byl v kostele úplně sám jako Mirek. Jasně jsem vnímal, že se tam nemodlím sám za sebe, ale za všechny mladé lidi, kteří se v průběhu 40 let v této zahradě modlili po celou noc. Také jsem myslel na ty mladé lidi, kteří již druhé Velikonoce nemohou do Příchovic přijet. Slova, která pohnula Mirka, aby se šel modlit, by šla parafrázovat v době pandemie takto: Jestli se v Příchovicích nebude modlit kněz s týmem za mladé lidi, tak se za mladé lidi v příchovickém kostele nebude modlit nikdo.
Jenda Barborka

2021-04-05 19:49:42

Požehnaný nový rok:)

Ahoj Jirko a týmáci, často vzpomínám na doby, kdy jsem byla v Příchovicích nejen na Silvestra (naposledy 2016). Přeji Vám všem, abyste prožili požehnaný závěr roku, a aby rok 2021 přinesl hodně Božích milostí a požehnání.

Míša Famfulíková ( jezdila jsem do Příchovic 1993-2016).
Míša F.

2020-12-31 11:34:18

ZAČÁTEK

Do Příchovic jsem se dostala vlastně úplnou náhodou. Poprvé (to mi bylo takových osm let) jsem tam jela na víkendovku s naší farností. Tehdy jsem nevěděla, že to je místo, kde se schází mládež. Po druhé jsem tam jela na soustředění s naším sborem (to bylo letos) a ačkoli jsem se tam s lidmi moc nebavila,koneckonců byli jsme tam za jiným účelem, cítila jsem tu radost a přijetí a chtěla se tam vrátit. Odpočítávala jsem měsíce do rouzlučky a jaký bylo moje zklamání, když mi to nevyšlo. Pak už jsem nic neplánovala. Neměla jsem s kým tam jet a nenacházela odvahu jet tam sama. Nakonec mi to nabídl jeden kamarád, jestli bych tam s ním nejela. Jásala jsem radostí. Když se to blížilo, přepadávaly mě myšlenky, zda mě tam přijmou a dostávala strach. Hned v prvních minutách ze mě nesmělost opadla a nelitovala jsem, že jsem přijela. Když jsem zpívala, snad bych i vstala a křičela radostí nebo každého objala. A na adoracích jsem opravdu prožila tu lásku a spojení s Bohem.
I ty hry byly super. Plno legrace a přátelství.
Vždycky přijedu domů plná energie, ze které čerpám i pár týdnů a skvěle naladěná.
Těším se na příští setkání.
MÁJA VONDROUŠOVÁ

2018-11-11 20:56:52

NEZAPOMENUTELNÉ ZÁŽITKY

Ahoj, podělím se s Vámi všemi o své zážitky:

Do Příchovic jsem začal jezdit na přípravu na sv. biřmování. Dozvěděl jsem se o tom od svého staršího bratra, se kterým jsem tam začal jezdit. Poprvé jsem tam přijel v listopadu - trochu později než ostatní Béčka (zájemci o sv. biřm.). První, co mne překvapilo byly týmáci, a hned se mi představili, pak jsem se seznámil s P. Jožkou, ze kterého vycházel hluboký pokoj. Pak byla mše sv. Tehdy jsem ještě, ve svých 20 letech, neměl žádné zkušenosti s účastí na rytmické mši. Pro mne to byla tehdy docela příjemná změna (oproti klasické mši sv.), ikdyž jsem neznal melodii a spíš jen poslouchal, tak trochu odezíral. :)

A začal jsem tam jezdit pravidelně každý měsíc, byly to vždy sváteční dny uvnitř společenství laskavých mladých lidí a já se tam vždy velmi rád vracel. Taky jsem se tam začal zpovídat ze svých vin, což mi hodně pomáhalo. Časem jsem zjistil, že písně při rytm. mši zpívám bez líp, protože si je pamatuji. Na faře jsem mohl být užitečný, např. v kuchyni při mytí nádobí, nebo při jiné práci. Přišlo mi, že tam patřím, protože jsem se tam cítil jako doma, nebo jako u babičky. Tak jsem tam začal jezdit i na vybrané akce - velikonoce, dušičky, Silvestr, rozlučky, prázdniny, výročí Křižovatky atd.

A dovolím si malou odbočku - právě po Silvestru, na letošní Nový Rok jsem dostal jako předsevzetí citát z 2Tim 1,8: ,,Nestyď se tedy vydávat svědectví o našem Pánu."
To je také jeden z důležitých důvodu proč to sem píši.

Chodily jsem na Bílou Skálu, do lesa, hráli hry: fotbal, volejbal, stolní, společenské ..., a společně si povídali o životě, modlili se, např. před jídlem nebo i občas růžence večer. Vždycky tam byl pestrý program.

Díky tomu mi došlo, jak mně Bůh má rád, když tam tak zapadám. Po takovém místě plném podobně mladých lidí spojující stejná víra v Boha a stjný žebříček hodnot jsem dlouho toužil. Dokonce jsem později díky ostatním a Pánu dokázal zapomínat na mé starosti a obavy, kterých bylo tehdy strašně moc a já se s nimi dlouho nedokázal srovnat. Prostě jsem se začal zlepšovat celkově, hlavně v komunikaci a poznali to na mně i v rodině a u příbuzných, dokonce i nevěřící spolužáci. :)

Před třemi lety - 7. června jsem tam, spolu s ostatními biřmovanci přijal sv. křesťanské dospělosti od našeho biskupa Jana. A opravdu mi pak Duch sv. začal více pomáhat, v rozlišování atp. ... I dnes se tam stále rád a nadšeně vracím, vracím se k tomu magnetu na střelce kompasu, který mi pomáhá určit správný směr mého života.

Takže děkuji z celého srdce za všechno: Bohu, P. Jožkovi, kněžím kteří tam jezdí, týmákům i rozšířeným a všem ostaním se kterými jsem se tam kdy setkal. Pán Bůh Vás všechny požehnej a provázej. :)

Děkuji taky P. Marii, sv. Janu Pavlu II. - patronu mladých, mému andělu strážnému, sv. Františkovi - mému křestnímu patronu, sv. Josefu - mému biřmovacímu patronu a všem ostatním svatým, kteří se za nás přimlouvají v nebi.
Jarda Jiřička

2018-07-29 16:22:18