Historie

Z homilie arcibiskupa Miloslava Vlka při posvěcení centra mládeže v Příchovicích v roce 1993

Moji drazí!

Byl bych rád, kdyby na tomto místě teď stál někdo jiný, někdo z vás, a kázal. A to proto, že kázání nemají být jen slova, slova, slova. Má to být život. Jak to říká svatý Jan na začátku 1. epištoly: „Co jsme viděli, co jsme slyšeli, čeho se naše ruce dotýkaly, to vám zvěstujeme.“

Ruce a život mnohých z vás se dotkly zázraků a bylo by zapotřebí tyto zázraky vyprávět - to by bylo to nejlepší kázání. Já to udělám trochu za vás. A společenství, které je tady mezi námi, mi bude pomáhat. Máme totiž řadu zkušeností, které jsme prožili, kdy jsem se třeba sám divil, co jsem to říkal. A když jsem o tom pak přemýšlel, měl jsem jediné vysvětlení: Právě ta atmosféra, to je špatné slovo, ta skutečnost, která je uprostřed nás, ta je pramenem.

Myslím si, že asi většina z vás tady není poprvé. Znáte podrobně toto místo a prožili jste zde mnohé věci. Co tedy dnes chceme zde dělat? Nač jste se tady všichni sešli? „Posvěcení centra mládeže“ - tak to stojí na té pozvánce. Ale ono to „posvěcení“ v uších mladého člověka dělá dojem, jako když něco přichází seshora, jako něco zvenku, co chceme přidat k centru mládeže. Já bych radši řekl, že jsme sem přišli, protože chceme toto centrum zasvětit… Zasvětit, to znamená odevzdat, svěřit. Komu? Vám, mladým lidem? Také. Pateru Šimáčkovi? Také.

Ale chceme dnes zasvětit, svěřit toto místo Tomu, který je centrem mládeže. Centrum mládeže není něco, ale Někdo.

Chceme svěřit centrum mládeže a všechno, co tady vyrostlo, Tomu, který je Středem. Tomu, který je uprostřed a bez něhož nemůže existovat žádné centrum, poněvadž centrum, střed, to je On. Tedy svěřit tento dům a všechno, co tu je, Jemu. Centrem je jedině On - Ježíš. To je centrum mládeže.

Ne že by tady teď vznikalo centrum mládeže - to tady bylo od začátku. A vy sami, většina z vás, kteří jste sem přicházeli, jste zakusili toto centrum, toto středisko. Zakusili jste je tak, jak tady bylo: problém s WC, fronty, které jste stáli. Problém s elektrickou instalací. Problémy s topením, problémy s bydlením - matrace a karimatky, pod střechou na půdě natěsnáno, kuchyně malá a já nevím, co všechno. Při tom všem centrum tady bylo, protože uprostřed vás byl ten, který je Centrem, který centrum tvoří. Čili dnes tady nevzniká centrum mládeže ani ho nezahajujeme, ono tady bylo. Tohle to je moje a vlastně naše zkušenost.

Když se tak setkáváte s mladými lidmi ze Západu, třeba z Německa, a když tam jste na návštěvě a vidíte ta nádherná a luxusní centra mládeže a domy, kde jsou WC v každém poschodí a možná na každém rohu chodby, kde se nestojí fronta, kde se vám dveře otevírají samy, když k nim přijdete, kde se vám samo rozsvítí světlo, kde mají výtah na jídlo a kde… A co bych já vyprávěl. Oni však říkají: „Ale my tady nemáme lidi…“ Ta centra, ty domy jsou prázdné.

Tady vidíte, že dům nově postavený sám o sobě není centrum, jestliže tam není život. Jestliže tam není Centrum, tj. On - Ježíš zmrtvýchvstalý. Když jsem viděl v Katolickém týdeníku projekt a půdorys (pozn.: článek o příchovické faře v KT č. 47 z 21.11.1993), velice se mi líbilo, že tyto dva domy jsou propojeny onou chodbičkou. A mě vám napadla jedna věc: ten starý dům, to je ta stará zkušenost, kterou zde všichni dělali den za dnem, každý zvlášť a všichni spolu, to staré centrum. A ten nový dům je nová doba, která se otevřela, nové možnosti. A nejdůležitejší z toho je ta spojovací chodba, a to proto, aby se stará zkušenost přelila do nového domu. A chtěl bych, abychom si dnes řekli: „Tento zázrak musí pokračovat dál,“ protože domy, organizace a možnosti ještě netvoří centrum mládeže. Centrum mládeže tvoří On - Ježíš uprostřed nás. I v těch nejtvrdších podmínkách tak, jak jste to tady sami zažili. Byl bych rád, aby vám to bylo jasné. Nové centrum musí mít tento spojovací článek, do nového domu se musí přelít ta stará dávná zkušenost, vlastně nedávná, kterou jsme všichni udělali.

A tak bych tady dnes chtěl říci dvě věci: Za prvé: uvědomme si, že Kristus tvoří centrum mládeže - a za druhé: i v těch nových možnostech, které máme, se nechceme opírat o nic jiného než o Něj. Nechceme ztratit ze zřetele, že centrum vyrůstá z Něho a na Něm a že musí vyrůstat z oběti a kříže. Ty oběti jste přinášeli vším tím, co bylo obtížné - a z toho vyrůstalo centrum mládeže.

Když je něco usnadněno a ulehčeno, ať se neztratí ze zřetele tento koridor, že jedině z oběti a kříže roste centrum mládeže. Neztraťme ze svého života kříž. A objevujme ho znovu a znovu ve všech těžkostech v životě. Ono je to tak svádivé, když jsou nové možnosti a všecko jde lehčeji, tak svůdné opustit právě kříž. A tak vás prosím - a já káži dnes tady pro sebe - že nemůže vyrůstat nová doba, nové možnosti z ničeho jiného, jedině z kříže. Vzájemná láska musí být založena na kříži.

Vy jste to tak dělali, ale já to tady teď znovu musím připomenout. Snadno se může zapomínat. Snadno můžeme být svedeni novými možnostmi, které máme. A chtěl bych vás poprosit - a budu za to prosit i dnes při této eucharistii, kterou mám za vás za všechny a za toto místo, abychom nezapomněli, že centrum mládeže je On - Ježíš zmrtvýchvstalý a že zmrtvýchvstání vyrostlo z kříže a že také toto centrum a všechna centra musejí vyrůstat z obětí a z kříže.

Dnes je sobota, den Panny Marie, a my máme texty o Panně Marii, Matce církve. Zvolili jsme místo z evangelia, kde nám Ježíš dává Matku. To není jen tak čtení, aby se něco četlo. To jsme vybrali úmyslně. Dostali jsme Matku, která chrání tento dům, a ta stojí pod křížem. Matka církve je matka pod křížem.

A tak chceme dnes každý z nás udělat rozhodnutí a předsevzetí: Ano, chci si zvolit Ježíše ukřižovaného a chci vzít do svého života Matku, která stojí pod křížem. Jedině tohle bude základ nejen tohoto centra, ale všeho, co budujete každý z vás ve svém nitru, základ života pro každého z vás. Proto jsem říkal na začátku, abychom otevřeli svá srdce. Je to veliká skutečnost a je třeba velké a široké srdce. A já budu prosit, ať se to stane. Aby Pán dal sílu pro všechny kříže, které jsou na našich cestách, abychom nezapomněli, abychom neztratili to, co jsme prožili tou starou zkušeností, která je stále nová.

Ať se to stane. Amen, amen.