Články Doba postní 2021 - Postní výzva a SND Svatý týden

Doba postní 2021 - Postní výzva a SND Svatý týden

Dokument ke stažení naleznete zde.


Výzva na Svatý týden:

Na zbytek postní doby si z mobilu odinstaluj alespoň jednu aplikaci sociálních sítí.


Květná neděle, 28. 3.:

„Neboj se, siónská dcero! Hle, tvůj král přichází, sedí na oslátku.“ (Jan 12,15; srov. Zach 9,9)

Izraelský národ byl plný očekávání Mesiáše, který měl přijít a nastolit pokoj, zbavit lid veškerého útlaku a strachu z nepřátel. Ježíš vjíždí do Svatého města jako král, aby porazil mocnosti zla. Ne však jako vojevůdce na koni a se zbraní v ruce, ale jako chudý, pokorný kníže pokoje. Věděl, co jej čeká? Třikrát předpověděl své umučení, ale také zmrtvýchvstání. Je zcela připraven naplnit Otcovu vůli, oslavit jeho jméno a spasit všechny lidi. Ví, že ho Otec neopustí, neponechá v moci podsvětí. V jeho důvěryplné poslušnosti se zračí majestát svrchované svobody toho, kdo se zcela daruje. Přichází silný a mocný Hospodin, Hospodin udatný v boji (Žalm 24,8). A my? Otevřeme mu bránu svého srdce? Přijmeme jeho pokorný, avšak jediný účinný způsob boje proti zlu?
Jirka


Pondělí Svatého týdne, 29. 3.:

„Dům se naplnil vůní toho oleje.“ (Jan 12, 3)

Marie vyjadřuje svou úctu ke Kristu tak, že mu slouží a maže mu nohy drahým olejem. Odevzdává mu cenný majetek a Jidáš se proti tomuto skutku ohrazuje – vždyť prodáním toho oleje by získal peníze, které by mohl sám pro sebe využít. Ježíš však Jidášovi říká: „Nech ji.“ a v Markově evangeliu dodává: „…napřed pomazala mé tělo k pohřbu.“ Při skutku mazání nohou se celý dům naplní vůní oleje – těší tedy všechny přítomné.
My také máme svůj „cenný majetek“. Jsme v nakládání s ním ale spíše jako Jidáš, hledající vlastní prospěch, nebo Maria, která odevzdává to, co má, Pánu a slouží tak nejen Jemu, ale těší i druhé?
Wanda


Úterý Svatého týdne, 30. 3.:

„Pane, kam jdeš?“ (Jan 13,36)

Po tolika letech konečně potkat někoho, kdo se o vás zajímá. Kdo vás má rád. Komu na vás bezmezně záleží. Kdo je vaší oporou, když se cítíte sami. Kdo je k vám vždycky upřímný, radí vám, jak nasměrovat svůj život, zároveň k vám ale chová úctu a respektuje vás takové, jací jste.
A najednou se musíte rozloučit. Říká, že je tu jenom krátce. Že musí odejít. Mluví o zradě, o smrti… Jak těžké to pro Petra muselo být! Zvlášť, když se dozvěděl, že za Ježíšem zatím jít nemůže. Ale Petrovi „zatím“ nestačí. Má k Ježíšovi tak intenzivní vztah, že se děsí každé chvíle bez něj. „Trpí-li jeden úd, trpí spolu s ním všechny…“ Tím spíše – trpí-li Ježíš, trpí spolu s ním celá církev. Přitom často právě její děti to utrpení způsobují. Každým hříchem zvětšujeme nejen Ježíšovy bolesti, ale především své vlastní. Tak, jako každý křesťan přijímáním svátostí posvěcuje celé společenství, tak i každým hříchem celé společenství narušuje.
„Pane, kam jdeš? Proč nemohu jít za tebou už teď?“ Musíme uvěřit, že tu pro nás Ježíš je i v těžkých chvílích. Ať už jsme se do nich uvrhli sami nebo máme pocit, že nás všichni opustili.
Buďme horliví v následování Ježíše. Za pár dní si budeme připomínat utrpení, které Kristus z lásky k nám podstoupil. Kéž bychom dokázali mít s Kristem tak těsný vztah, že budeme hrozit pouhého pomyšlení na chvíli bez něj. I tak bude náš vztah k Ježíši vždy jen nedostatečnou odpovědí na jeho lásku k nám. Lásku, která trpí, když ji odmítáme a tím se zraňujeme. Lásku, která neváhá zemřít, abychom my mohli žít.
Liduška


Středa Svatého týdne, 31. 3.:

„Jeden z vás mě zradí.“ (Mt 26,21)

Ježíš nikomu nic nevyčítá, pouze smutně konstatuje: „Jeden z vás mě zradí.“ Musel zakoušet nepředstavitelnou úzkost už při poslední večeři. Znal dopředu všechno, co se stane. V jeho slovech, poukazujících na osud zrádce, můžeme vidět stín Ježíšovy lítosti nad Jidášovým osudem. A zároveň nad osudem každého, kdo Krista odmítne. Ježíš miluje všechny stejně velkou, nekonečnou láskou. Bez ohledu na to, kolikrát mu kdo plivnul do tváře nebo do něj kopnul. Ježíš vždy toužil a touží po záchraně KAŽDÉ duše.
„Jeden z vás mě zradí.“ „Jsem to snad já, Pane?“ - ano přiznávám, že jsem tě zradila už mockrát. Pokaždé, když jsem odmítla příležitost k dobru. Když jsem se nechala přemoct svou leností, závistivostí a pýchou, bylo to, jako bych se vysmívala tvojí oběti. Jako bych tě prodávala nepříteli… Vlastně ne tebe, ale sama sebe. Jako bych tak pošlapávala cenu, za kterou jsi mě vykoupil. Ty víš, že ti i přes veškerou mou snahu nedokážu být vždycky věrná. Pokud mě ale pevně obejmeš, věřím, že nakonec ten kříž společně doneseme až k cíli. Prosím tě jen, abych se od tebe nikdy nevzdálila, abych nepřidávala k tvým bolestem další utrpení. Amen.
Liduška


Zelený čtvrtek, 1. 4.:

„Jestliže jsem vám tedy umyl nohy, já, Pán a Mistr, máte také vy jeden druhému umývat nohy.“ (Jan 13,14)

Ježíš nám přikazuje dělat to, co dělal on. V tom je naplnění našich životů, jen tak se budeme moci nazývat křesťané. Je ale potřeba sjednotit se s Kristem i v našem vnitřním postoji.
Jednání Pána Ježíše je plné upřímné lásky. Lásky, která se sklání před druhým člověkem jako před milovaným Božím stvořením. Pokorné lásky, která si ze sebe nic nedělá. Dobrosrdečné lásky, která přikrývá hříchy (1Pt 4,8). Vytrvalé lásky, která jde až k úplnému vydání se.
Taková láska je Božím darem. Nepřestávejme o ni prosit, učme se jí pohledem na Božího Syna a cvičme se v ní při každém setkání s druhými.
Anežka


Velký pátek, 2. 4.:

Náš velekněz není takový, že by nebyl schopen mít soucit s námi, slabými. (Žid 4, 15)

Říkáme, že je Ježíš náš Král, ale přitom víme, že se radikálně liší od nějakého  pozemského vladaře. Rozhodně to není žádný diktátor, svazující naši svobodu, a ani soudce, krutě trestající všechna provinění, nebo někdo, kdo odněkud seshora vládne a neví, jaký je život obyčejných lidí. Právě naopak. On, Bůh, sestoupil na zem, stal se člověkem, prošel si vším, čím si musíme procházet my a nakonec ještě podstoupil nepředstavitelné utrpení, když byl ukřižován. A to všechno za nás, za naše hříchy a proto, abychom mohli žít navěky.
Ke komu jinému bychom tedy měli jít a komu jinému sloužit? Kdo nám kdy projevil větší lásku? Můžeme mu dnes, když si jeho oběť připomínáme, poděkovat, odevzdat mu celý náš život a znovu se vědomě rozhodnout ho následovat.
Maruška


Bílá sobota, 3. 4.:

„Na maličkou chvilku jsem tě opustil, avšak s velkým slitováním se tě znovu ujmu.“(Iz 54,7)

Kolikrát v našem životě jsme i my pocítili jakýsi pocit opuštění (mlčení, neboli vzdálenosti) od Hospodina.
Dnes je bíla sobota. Když klečíme v tichosti u jeho hrobu, možná pochopíme, že mlčení není opuštění, ale láska. Panna Maria, na kterou dnes zvláště pamatujeme, je pro nás velkým vzorem, jak obstát v těchto momentech našeho života, když se nám zdá, že nic nezmůžeme. Ano, můžeme… pevně stát jako ona, v tichosti a v plné oddanosti do Boží vůle s námi, i když nevíme, jak všechno dopadne. Tenkrát Panna Maria také nevěděla, že Ježíš vstane z mrtvých… Ale my dnes víme, že Pán má s námi velké plány a ujme se nás, protože nás nesmírně miluje.
Izajáš pokračuje: „I kdyby hory ustoupily a pahorky kolísaly, má láska od tebe neustoupí, nezakolísá moje smlouva, která dává pokoj – pravil Hospodin, který tě miluje.“ (Iz 54,10)
Kéž s pomocí Panny Marie bolestné dokážeme rozpoznávat v bolestech našich a v bolestech lidí kolem nás tvář Ježíše ukřižovaného a nebojíme se mu říkat: Ježíši miluji Tě!
Rosamar

Anežka Křivánková

2021-03-29 09:50:34