Články Doba postní 2021 - Postní výzva a SND 5. postní týden

Doba postní 2021 - Postní výzva a SND 5. postní týden

Dokument ke stažení najdete zde.


Výzva na 5. týden postní:

Zamysli se, kteří lidé z tvého okolí se nyní mohou cítit sami. V nadcházejícím týdnu jim nějak projev pozornost.
Může to být někdo z příbuzných, známých, kamarádů, spolužáků... Zavolej jim, napiš sms nebo dopis, udělej cokoliv, co je potěší.


Slova na každý den 5. postního týdne

Neděle 21. 3.:

„Otče, oslav své jméno!“ (Jan 12,28)

Po svém slavném vjezdu do Jeruzaléma, ve dnech bezprostředně předcházejících jeho umučení, promlouvá Ježíš k apoštolům a poutníkům, kteří se kolem něho shromažďují. Tváří v tvář hodině své oběti mluví o zákonu pšeničného zrna, které přinese užitek jen tehdy, když odumře. Říká, že je třeba nenávidět život na tomto světě, abychom mohli žít věčně. „Nyní je má duše rozechvěna. Co mám říci? Otče, vysvoboď mě od té hodiny? Ale právě kvůli té hodině jsem přišel.“ Jan zde vyjadřuje Ježíšův vnitřní zápas o naplnění Otcovy vůle, který ostatní evangelia spojují s modlitbou v Getsemanské zahradě. Vyústěním tohoto zápasu je oslava Otce. Úplné svěření se do jeho rukou s jistotou, že ten, který je Bohem živých, nenechá napospas zlu a smrti své dítě. Jako při křtu v Jordánu nebo na hoře proměnění, i zde zazní Otcovo ujištění: „Oslavil jsem, a ještě oslavím.“

Ve chvílích, kdy stojíme tváří v tvář jakékoli formě zla, i vlastním hříchům, spojme se s Ježíšem a vložme vše do rukou všemohoucího a nekonečně milosrdného Otce. On dokáže i to nejhorší zlo, i smrt, proměnit ve vzkříšení k novému životu.

Jirka


Pondělí 22. 3.:

„Její srdce doufalo v Pána.“ (Dan 13, 35)

Ve čtení ze 13. kapitoly knihy Danielovy zatouží dva ze starších po krásné Zuzaně a dávají jí vybrat – buď se jim vydá, nebo budou nepravdivě svědčit o tom, že ji viděli s mladým mužem. Zuzana se tak dostává do situace, která nemá východisko, které by pro ni skončilo dobře. Rozhodne se pro variantu morálně správnou: zůstat věrná svému manželovi. Doufá při tom v Pána a v jeho spravedlnost, i když ví, že ji zřejmě čeká rozsudek smrti. Pán vyslyší její volání a skrze Daniela dokáže, že starší proti Zuzaně křivě svědčili.

Pro svá rozhodnutí můžeme trpět, i pokud jsou správná, ale buďme si jistí, že když budeme doufat v Pána celým srdcem, on obrátí naše trápení v dobro.

Wanda


Úterý 23. 3.:

„Každý uštknutý, když se na něj podívá, zůstane na živu.“ (Nm 21,8)

To stačí opravdu tak málo, abychom přežili? Skutečně stačí pouze pohled?

Bůh tvrdí, že ano. Podívat se znamená žít. Nepodívat se znamená zemřít.

Vztyčený had je předobrazem Krista. V Egyptě byl had uctíván jako bůh zdraví, plodnosti a života vůbec – asi proto píší autoři biblické zprávy o stvoření, že ďábel bere na sebe v ráji právě tuto podobu. Tváří se jako někdo, kdo slibuje život. Ve skutečnosti však přináší zlo a smrt. To, co na první pohled vypadá lákavě, se ukáže jako něco odporného a toxického.

Ježíš v nočním rozhovoru říká Nikodémovi: „Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný." Ježíš, od počátku naprosto čistá bytost, se pro nás „stal hadem“, aby odhalil a odstranil lež. Aby falešný příslib ďábla překonal pravdou. „Nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí.“ Spolu s poničeným lidstvím byla tedy na kříž přibita i lež a všechny hříchy. A tak se kříž, na němž visí Ukřižovaný, stal uzdravujícím stromem, vedoucím k životu. Ten jediný, kdo nás může vyléčit z uštknutí, abychom nemuseli zemřít, je Bůh. To jediné, co pro to máme udělat, je přiblížit se k Němu a s vírou, nadějí a láskou na Něj pohlédnout.

Liduška


Středa 24. 3.:

„Každý, kdo páchá hřích, je otrokem hříchu.“ (Jan 8,34)

Ježíš říká: „Každý, kdo páchá hřích, je otrokem hříchu.“ Hřích zotročuje, ďábel se před námi tuto skutečnost snaží ukrýt, abychom si stejně jako zmínění židé mysleli, že jsme svobodní. Zamysleme se nad našimi hříchy a přemýšlejte o tom, v čem nám berou svobodu.

Pavel


Čtvrtek 25. 3., Slavnost Zvěstování Páně:

„Jsem služebnice Páně.“ (Lk 1,38)

Aby i o nás mohla platit tato slova, je třeba, abychom té, která je vyslovila, naslouchali tak, jako kdysi jiní služebníci na svatbě v Káně. „Udělejte všechno, co vám (Ježíš) řekne,“ zní Mariin pokyn (Jan 2,5). Udělejte cokoli – i když vám to nebude dávat smysl. Jakoby v odpověď na slova své Matky, říká Ježíš svým učedníkům: „Jestliže mi kdo chce sloužit, ať mě následuje; a kde jsem já, tam bude i můj služebník.“ (Jan 12,26) Být služebníkem/služebnicí Páně může znamenat následovat Krista až na Golgotu. Ale především to znamená naději, že stejně jako Pannu Marii i nás Ježíš jednou zahrne radostí v Otcově království.

Anežka


Pátek 26. 3.:

„Ve své tísni jsem vzýval Hospodina, k svému Bohu jsem volal o pomoc: Ze své svatyně slyšel můj hlas, mé volání proniklo k jeho sluchu.“ (Žl 18,7)

Když řešíme nějaký problém, rozhodujeme se nebo prožíváme něco těžkého, koho prosíme o pomoc? Bylo by logické, kdyby ten první, na koho se obrátíme s prosbou o pomoc, byl Bůh, který může všechno, jako nikdo jiný na světě. Ale z vlastní zkušenosti vím, že to tak často není. Chceme si pomoct sami nebo se případně obrátíme na někoho, komu věříme, a teprve když všechny možnosti selžou, vzpomeneme si na Boha. Ten je určitě i tak rád, slyší naše prosby a nevyčítá nám, že jsme předtím vyzkoušeli všechno možné. Sami bychom si ale jistě ušetřili dost starostí, kdybychom naše trápení dokázali svěřit Bohu dřív.

Někdy je pro nás těžké věřit, že nás Bůh slyší nebo vyslyší. Právě v tom nám mohou být slova dnešního žalmu povzbuzením. Věřím, že všechny naše prosby budou vyslyšeny, i když občas asi takovým způsobem, který tady na zemi nikdy nepochopíme.

Maruška


Sobota 27. 3.:

„Lépe, když jeden člověk zemře za lid.“ (Jan 11, 50)

Na začátek si určitě přečtěte celý úryvek dnešního Evangelia (Jan 11, 45-56).

Kaifáš zřejmě vnímá svá slova zcela jinak, neví, že Ježíš opravdu podstupuje smrt za lid, za národ, za celý svět. Položil svůj život, aby nám ho daroval, spravedlivý umírá za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu (1P 3,18). Bůh si v této chvíli volí Kaifáše, Ježíšova odpůrce, aby prorokoval velký čin Boží lásky. A co z toho plyne? Když jsme s Bohem a snažíme se ho milovat, všechno nám napomáhá k dobrému (Řím 8,28).

Možná, že i my občas zažíváme kvůli víře nespravedlnost, ponižování, urážky, v některých zemích světa jsou křesťané dokonce zabíjeni. Ale když milujeme Boha a lidi, nakonec se vše, co nám uškodilo nebo mohlo uškodit, obrátí ve prospěch Boží dobroty a lásky, ve prospěch všech, kdo Boha milují (tedy i v náš prospěch). Nebojme se proto milovat Boha a bližního, i pokud nás to bude něco stát. Vše (i když se to v danou chvíli zdá neuvěřitelné) se obrátí k dobrému.

Jenda


Anežka Křivánková

2021-03-20 17:52:26