Články Doba postní 2021 - Postní výzva a SND 4. postní týden

Doba postní 2021 - Postní výzva a SND 4. postní týden

Dokument ke stažení naleznete zde.


Výzva na 4. postní týden

Nezapínejte ráno mobil před modlitbou.
Verze pro fajnšmekry: Nezapínejte ráno mobil před snídaní.


4. neděle postní 21. 2. 2021:

„Každý totiž, kdo páchá zlo, nenávidí světlo a nejde ke světlu, aby jeho skutky nebyly odhaleny.“ (Jan 3,20)

Dnes máme 4. neděli postní a při mši svaté můžeme u kněží vidět růžovou liturgickou barvu.
Tuto barvu v liturgii moc často nevidíme, vlastně jen dvakrát do roka, dnes a na 3. neděli adventní. Růžová liturgická barva symbolizuje radost. Radujme se, protože již brzy budeme slavit Velikonoce.
Možná si říkáte, že slovíčko, které jsem vybral, není moc radostné, a máte pravdu. Když se mluví o tom, že někdo páchá zlo a ještě to skrývá, z toho určitě moc veselí nebudeme. Ale já jsem tento verš vybral proto, abychom si uvědomili, že právě takové chování, jako páchání zla a ještě jeho ukrývání, nám brání být radostní. Proto se obraťme a snažme se přiblížit Ježíšovi.
Ve svátosti smíření dostáváme od Pána obrovskou milost. Připravme se tedy na Velikonoce a to, co se nám třeba nepovedlo, neskrývejme, ale předejme Ježíši.
Otče, Synu, Duchu svatý, vneste světlo do našich životů, pomozte nám radovat se i v této nelehké době, ať nezapomínáme, co pro nás denně děláte a chraňte nás od všeho zlého.
Pepa


Pondělí 15. 3.:

„Uvěřil tomu slovu, které mu Ježíš řekl, a šel.“ (Jan 4,50)

Královský úředník přichází za Ježíšem do Kány Galilejské - na místo, kde Ježíš poprvé zjevil svou moc, a žádá jej o uzdravení svého na smrt nemocného syna. Ježíš konstatuje: „Jestliže neuvidíte znamení a zázraky, nikdy neuvěříte.“ Na naléhání ustaraného otce odpoví prostě: „Jen jdi, tvůj syn je živ.“ V tu chvíli se kdesi v Kafarnaum dítě uzdravilo. A úředník a celý jeho dům uvěřil.
Mnozí z nás procházejí nejrůznějšími obtížemi ve víře. Přáli bychom si, aby nám Bůh dal nějaké jasné znamení, že je tady, že nás slyší, že mu na nás záleží. Bůh o této naší potřebě ví, zná lépe než my křehkost naší víry. Královský služebník neprosil o víru. Prosil za svého syna. Snad může být i naše víra posílena nejvíce tehdy, když tolik nemyslíme na sebe, ale necháme se zaujmout potřebami druhých, hledáme, jak jim pomoci, a modlíme se za ně.
Jirka


Úterý 16. 3.:

„Nad řekou pak, na jejím břehu z obou stran vzroste všeliké ovocné stromoví.“ (Ez 47, 12)

Z Božího chrámu vytéká pramen života, řeka, která uzdravuje a dává růst všemu živému, čeho se dotkne. Tato řeka symbolizuje Boží milost, jež nás proměňuje, uzdravuje a působí, že můžeme nést plody. Nechat se řekou zaplavovat nám přináší jedině dobro. Proč se zdráháme je přijmout? Snad je tomu tak proto, že proud nejen zavlažuje, ale může s sebou také strhávat  všechno špatné a nepotřebné, to, na čem lpíme. Možná máme strach, že když se tomuto proudu vystavíme, voda odnese mnohé z toho, v čem žijeme, a zanechá nás obnažené a zranitelné. Ale právě tehdy se stáváme schopnými přijmout milost v plnosti, nést její plody a nikdy neuvadnout. Když odevzdáme vše, vše dostaneme
Wanda


Středa 17. 3.:

„Já na tebe nezapomenu!“ (Iz 49,15)

Ta největší a nejkrásnější Boží vlastnost, vlastně pravá podstata Boha, je láska. Každý člověk má do duše od počátku vepsanou potřebu milovat a být milován. Uvědomíme-li si to, dojdeme k závěru, že naše láska je pouhým odleskem té pravé lásky, jejímž pramenem a zároveň úplným naplněním je Bůh. O Božích vlastnostech by se dalo vypravovat hodiny a stejně bychom pokaždé narazili na omezenost slov. On je totiž tak geniální a zároveň jednoduchý, že tím úplně přesahuje náš rozum a chápání. Bůh dokázal jedním slovem stvořit celý svět. Všechno, co nás obklopuje. Umístil všechny tělesa ve vesmíru právě do takové polohy, abychom mohli žít. Vymyslel a rozpohyboval celý systém fyzikálních zákonů a chemických reakcí, a všechno nám dal k užívání. Ten samý Bůh ví o každé naší myšlence. O všem, co prožíváme. Zná nás mnohem lépe, než se známe my. Je naplněním naší potřeby lásky. Znovu ujišťuje, že na nás nikdy nezapomene. Že si nás vyryl do dlaní. Že nás povede k pramenům vody a NIKDY nás nenechá samotné…
Kolikrát si ale dnes na Boha s láskou a vděčností vzpomeneme my?
Liduška


Čtvrtek 18. 3.:

„Hospodin se nad nimi slitoval a nedopustil neštěstí, kterým hrozil svému lidu.“ (Ex 32,14)

Autor tohoto úryvku líčí Boha jako někoho, kdo je rozhněván na Izraelský národ a chce jej zničit, ale Mojžíš se za lid přimlouvá a modlitbou nakonec Boží hněv odvrátí. Bůh nechce Izraelity zahubit, to oni sami se hubí svým hříchem. On se touží nad nimi smilovat, ale aby jeho milost mohla být přijata, musí se setkat se srdcem, které o ni stojí. Stejně jako Mojžíš, tak i my prosme o milost pro nás i pro druhé. A děkujme za všechny, kdo se možná skrytě, ale vytrvale přimlouvají za nás.
Pavel


Pátek 19. 3., slavnost sv. Josefa:

„Když už to chtěl udělat, zjevil se mu ve snu anděl Páně a řekl: ‚Josefe, synu Davidův, neboj se k sobě vzít svou manželku Marii…’“ (Mt 1,20)

Bůh Josefovi neoznámil předem, k čemu povolal jeho snoubenku, Josef se na něco takového neměl šanci připravit. Ale rozhodl se, že se zachová tak, jak se to zdálo nejlepší a k Marii nejohleduplnější. Až v tu chvíli se mu zjevil anděl, svými slovy prozářil Josefovu nejistotu a nasměroval jeho dobré úmysly. „Když se Josef probudil ze spánku, udělal, jak mu anděl Páně přikázal.“ (Mt 1,24)
Kéž jako sv. Josef dennodenně usilujeme o dobrý život, abychom, až přijde do tuhého, dokázali uslyšet Boží volání a pohotově naplnit jeho vůli.
Anežka


Sobota 20.3.:

„Odsoudí náš Zákon někoho, dokud ho nevyslechne a nezjistí, co dělá?“ (J 7, 51)

Farizeové vystupující v dnešním evangelium nevěří Ježíšovi a svou pravdu si obhajují tvrzením založeným na jejich vlastním výkladu Písma. Tvrdí, že Mesiáš nemůže přijít z Galileje. To, že za Ježíšem jde spousta "obyčejných" lidí, pro ně není ani argumentem k zamyšlení. Považují se za ty, kteří Zákon a Písmo znají nejlépe, proč by poslouchali někoho, kdo o tom může pramálo vědět.
Možná ne všichni farizeové zaujímají tento postoj, ale téměř nikdo se neodváží vyjádřit odlišný názor. Jak by vypadali, kdyby se ukázalo, že Ježíš byl jen falešný prorok? Nikodém přesto najde odvahu a postaví se za Ježíše. Nikoho nepřesvědčuje, že má pravdu, snad si sám není jistý, ale odkazuje, ve stylu farizeů, na Zákon. Ptá se: „Odsoudí náš Zákon někoho, dokud ho nevyslechne a nezjistí, co dělá?“
Jeho slova vybízí k zamyšlení i nás. Neodsoudíme občas někoho dřív, než ho pořádně poznáme nebo vyslechneme? Nestojíme si za svými pravdami někdy zarputile, aniž bychom se zamysleli nad podstatou a snažili se pochopit jiné názory?
Maruška

Pavel Novák

2021-03-13 20:29:41