Články Doba postní 2021 - Postní výzva a SND 3. postní týden

Doba postní 2021 - Postní výzva a SND 3. postní týden


Dokument ke stažení naleznete zde.


Výzva na 3. postní týden:

Vyjdi si každý den tohoto týdne alespoň na půl hodiny ven bez mobilu. Čas procházky můžeš naplnit např. pozorováním a nasloucháním v přírodě, modlitbou růžence atd.


3. neděle postní 21. 2. 2021:

„Horlivost pro tvůj dům mě stravuje.“ (Žalm 69,10)

Při očištění chrámu (Jan 2,13-25) Ježíš nepodlehl cholerickému záchvatu hněvu. V jeho jednání nechybějí emoce, ale jsou zcela pod kontrolou rozumu a vůle. Dělá přesně to, co chce Otec. Odstranění stolů směnárníků a dobytka z chrámového nádvoří odkazuje na hlubší skutečnost. Vnější nepořádek odhaluje neuspořádanost v lidských srdcích, kterou působí hřích a která je znamením vzdálení se Bohu. Ježíš vidí, co je v člověku, a horlivě jej miluje. Přišel, aby lidské srdce osvobodil, očistil a uzdravil, aby se znovu stalo tím, pro co bylo stvořeno – svatým chrámem svého Boha. Přečtěme si dnešní evangelium a poprosme Ježíše, aby vstoupil do prostoru našeho srdce a vnesl tam své světlo a řád. Aby nám ukázal, co je třeba odstranit, co jinak uspořádat, aby se naše nitro stalo opět místem přítomnosti Boha, který je Láska a dává světlo, radost a pokoj.

Jirka


Pondělí 8. 3.

„On však prošel jejich středem a ubíral se dál.“ (Lk 4, 30)

Ježíš pobuřuje lid – říká mu věci, které jsou pravdivé, ale které nikdo nechce slyšet, protože jsou to nepříjemné pravdy. Neservíruje mu je jako hotová fakta – dává prvotní podněty a pak odchází, aby je nechal dozrát. Ani pro nás není Boží slovo hotovým faktem a je dobré, abychom nad ním přemýšleli a nechávali ho v nás doznít a dozrát. Mysleme na to, až budeme příště číst Písmo a nechme si pak chvíli ticha, ve které bude pro toto dozrání prostor.

Wanda


Úterý 9. 3.:

„Vysvoboď nás svou podivuhodnou mocí.“ (Dan 3,43)

Tento verš je součástí modlitby Daniela a jeho druhů, kteří byli svázáni a vhozeni do ohnivé pece. Plameny jim však neublížily, protože byli věrní Bohu a On je vysvobodil.

Svoboda. Jeden z největších darů, které nám Bůh dal. Nejedná se jen o vnější svobodu, ale především o tu vnitřní. Většina z nás má to štěstí, že není přímo zotročována druhými lidmi, přesto jsme ale lidmi nesvobodnými, svázanými. O svobodu – ten nádherný dar – nás okrádá Boží nepřítel. Svazuje nás pouty, do kterých sami ochotně strkáme ruce. Vrhá nás do plamenů, které nás postupně stravují a kterým my sami ochotně jdeme vstříc. Těmi pouty a plameny jsou naše zlozvyky, naše hříchy. S vidinou většího pohodlí klesáme stále hlouběji a rádi si nevšímáme, že jsme otroky své lenosti, pohodlnosti, závisti, sobeckosti… Je ale něco, čím se můžeme z tohoto otroctví vymanit? Vždyť Bůh nás nepovolal k životu v otroctví, ale k životu ve svobodě. Proto čeká, až po ní zatoužíme. Až k Němu vzhlédneme s důvěrou, že On má moc postupně zpřetrhávat všechny pouta, aby nám dal zakusit radost a svobodu. „Vysvoboď nás, Pane, svou podivuhodnou mocí.“ Amen.

Liduška


Středa 10. 3.:

"Pohleď, učím vás pravidla a zákony, které mi Hospodin, můj Bůh, svěřil..." (Lk 6,37)

Bůh učí svůj lid, jak má jednat. Učí jej, co je dobré, co špatné. Nedělá to přímo, ale skrze jednoho z nich, skrze Mojžíše. I nás Bůh skrze druhé učí a vede po pravé cestě, po cestě k sobě. Zároveň touží, abychom se i mi stali Mojžíši pro druhé a vedli je blíž k němu. To bude možné tehdy, když se budeme snažit hledat a plnit Boží vůli, zjevenou v jeho přikázáních a především v evangeliu, ve slovech „Nového Mojžíše“, kterým je Boží Syn.

Pavel


Čtvrtek 11. 3.:

„‚Choďte po všech cestách, které vám přikážu, aby vám bylo dobře,‘ praví Hospodin.“ (Jer 7,23)

Asi málokdo z nás by dnes upřímně řekl, že se má dobře. Bůh ale nechce, abychom strádali, a ústy proroka Jeremiáše nám předkládá jednoduchý návod: choďte po všech mých cestách. Nevyhlížejte neustále lepší zítřky, ale žijte tam, kde jste dnes – to je místo, které jsem vám připravil. A neopomínejte nic z toho, co jsem vám pro vaše dobro přikázal: „‚Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ To je největší a první přikázání. Druhé je podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘“ (Mt 22,37-39) Nebojte se, říká Pán, sám se postarám, aby vám bylo dobře: to já vám dám milost, že budete vždy chodit po mých cestách, a do srdce vám vliji lásku, kterou žádám. Jen se nechte vést.

Anežka


Pátek 12. 3.:

„Slyš, Izraeli! Hospodin, náš Bůh, je jediný Pán. Proto miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou.“ (Mk 12, 29-30)

Těmito slovy nás Ježíš v dnešním evangeliu učí, jaké je největší ze všech přikázání. Ten jediný, komu bychom se měli klanět a komu bychom měli sloužit je Bůh. On by měl mít první místo v našem životě, řídit všechny naše kroky a činy.

Kdo se snaží milovat Boha, hledá a plní jeho vůli. Snaží se být bohu blízko a dělat to, co se Bohu líbí. A to je vlastně i to, co nám Ježíš předkládá jako druhé přikázání: "Miluj svého bližního jako sám sebe".  První přikázání nelze naplnit bez druhého. Můžeme také říci, že druhé je návodem, jak naplnit první. Když už pro nic jiného, tak proto, že Bůh miluje všechny lidi, bychom se měli snažit o to samé. Když se budeme na druhé i na sebe dívat jako na Bohem milované, budeme si lidí víc vážit a ani snad nebudeme moci chtít nic než dobro všech.

Zamysleme se dnes nad otázkou: Co nám brání milovat Boha a druhé lidi? Není něco, co by mohlo v našem životě zabírat místo, které by mělo patřit jedině Bohu?

Maruška


Sobota 13. 3.:

„Celník odešel domů ospravedlněn." (Lk 18,14)

Podobenství o farizejovi a celníkovi ukazuje na nebezpečí falešné pokory, pokrytectví. Člověk si má být vědom svých darů, ale měl by si přitom uvědomovat, že to, co má, není jen jeho vlastní zásluha. Měl by děkovat za všechno, co dostal a nesrovnávat se s jinými, protože neví, proč oni jsou takoví, jací jsou. Kritiku vyslovujeme často, ale mnohokrát to je z důvodu potřeby sebeujištění, že jsme na tom vlastně dobře. V tom není farizejův postoj správný – nejde mu tolik o Boha, ale o sebeujištění. Chtěl Boha ujistit, že si zaslouží jeho přízeň pro své výkony, nepřipustil si, že potřebuje ospravedlnění, a tak ho ani nemohl přijmout. Šlo mu o sebe sama, nikoliv o blízkost Bohu. Celník je získal, protože po něm toužil a byl si vědom, že je odkázán na Boží milost.

Kristián

Pavel Novák

2021-03-06 19:24:24