Články Poselství Svatého otce Františka k postní době 2021

Poselství Svatého otce Františka k postní době 2021


Poselství Svatého otce Františka

k postní době 2021

„Teď jdeme do Jeruzaléma“ (Mt 20,18)

Postní doba – čas obnovení víry, naděje a lásky

Milé sestry a milí bratři,

když Ježíš svým učedníkům vysvětluje, že svým utrpením, smrtí a zmrtvýchvstáním plní Boží vůli, zároveň jim odhaluje hluboký význam svého poslání a zve je, aby se k němu připojili pro spásu světa.

Když se ubíráme postní cestou k velikonočním svátkům, připomínáme si toho, který se „ponížil  a  byl  poslušný  až  k  smrti, a  to  k  smrti  na  kříži“  (Flp  2,8).  V této  době  obrácení obnovujeme svou víru, čerpáme z „živé vody“ naděje a otevřeným srdcem přijímáme Boží lásku,  která  nás  přetváří  v sestry  a  bratry  v  Kristu.  O  velikonoční  noci  obnovíme  své křestní  závazky,  a  tak  se  skrze  Ducha  Svatého  znovu  zrodíme  jako  nové  ženy  a  noví muži.  Cesta  postní  dobou,  stejně  jako  cesta  křesťanským  životem,  prochází  světlem zmrtvýchvstání,  které  prozařuje  city,  postoje  a  rozhodnutí  každého,  kdo  chce  jít  za Kristem.

Podmínkou a důkazem našeho obrácení je půst, modlitba a almužna, jak je hlásá Ježíš (srov.  Mt  6,1–18).  Cesta  chudoby  a  odříkání (půst),  pomoc  a  láskyplný  přístup  ke zraněnému (almužna) a  synovský  rozhovor  s Otcem (modlitba)  nám  umožní  vyjádřit upřímnou víru, živou naději a činorodou křesťanskou lásku.

1.  Víra  nás  zve,  abychom  přijímali  pravdu  a  stali  se  jejími  svědky  před  Bohem  a přede všemi našimi bratry a sestrami

Přijmout a žít pravdu zjevenou v Kristu znamená v této postní době nechat se především proniknout Božím slovem, které církev předává z generace na generaci. Tato pravda není intelektuálním konstruktem, vyhrazeným několika vybraným, nadřazeným a důstojným. Je poselstvím, kterého se nám dostalo a kterému můžeme porozumět inteligencí svého srdce, pokud bude otevřené pro nezměrného Boha, který nás miloval dříve, než jsme si to sami uvědomili. Touto pravdou je sám Kristus. Zcela na sebe vzal naše lidství, a tím se stal cestou – náročnou, ale otevřenou všem – která vede k plnosti života.

Ti,  kdo prožijí  půst  v odříkání  a  v prostotě  svého  srdce,  objeví  Boží  dar  a  pochopí,  že jsme  stvořeni  k Božímu  obrazu  a  podobě  a  v něm  dojdeme  plnosti.  Ten,  kdo  přijme chudobu  a  postí  se,  stává  se  chudým  s chudými  a  „shromažďuje“  bohatství  lásky přijímané a sdílené. Takto chápaný a žitý půst nám pomáhá milovat Boha a bližního. Jak učí sv. Tomáš Akvinský, láska je jako „hnutí zaměřující se pozorností na druhého tak, že se milující ,považuje za spojeného s ním v jedno‘“ (encyklika Fratelli tutti, č. 93).

Postní doba je dobou víry neboli dobou, kdy přijmeme Boha do svého života a dovolíme mu,  aby  si  u  nás  „učinil  příbytek“  (srov.  Jan  14,23).  Postit  se  znamená  osvobodit  svůj život  ode  všeho,  co  ho  okupuje,  od  přemíry  informací  –  pravdivých či  nepravdivých  –, spotřebních  produktů,  abychom  otevřeli  brány  svého  srdce  tomu,  který  k nám  přichází zcela chudý, ale „plný milosti a pravdy“ (Jan 1,14); Syn Boha Spasitele. 

2. Naděje jako „živá voda“, díky které můžeme pokračovat na své cestě

Samaritánka, kterou u studny Ježíš prosí, aby mu dala napít,nechápe, když jí říká, že by jí  mohl  nabídnout  „živou  vodu“  (Jan  4,10).  Zpočátku  si  samozřejmě  myslí,  že  jde  o skutečnou vodu. Ježíš má ale na mysli Ducha Svatého, toho, kterého nám dá v plnosti ve velikonočním tajemství, aby v nás rozlil naději, která nezklame. Když Ježíš oznamoval své utrpení a svou smrt, zároveň zvěstoval naději: „třetího dne bude vzkříšen“ (Mt 20,19). Ježíš hovoří o budoucnosti, která se před námi otevírá díky Božímu milosrdenství. Doufat s ním  a  díky  němu  znamená  věřit,  že  dějiny  nekončí  s našimi  chybami,  násilím, nespravedlností  a hříchem,  které  přibíjí  na  kříž  Lásku.  Znamená  to čerpat  z jeho otevřeného srdce Otcovo odpuštění.

Žijeme  v době  plné  obav,  pociťujeme  nejistotu  a  vlastní  křehkost.  Slova  o  naději  proto mohou provokovat. Ale postní doba je tu, abychom měli naději, abychom znovu obrátili svůj  zrak  k trpělivosti  Boha,  který  neustále  pečuje  o  své  stvoření,  zatímco  my  s ním mnohdy nakládáme špatně (srov. encyklika Laudato si ́, č. 32–33, 43–44). Svatý Pavel nás důrazně vybízí k naději v usmíření: „Smiřte se s Bohem!“ (2 Kor 5,20). Když je nám odpuštěno ve svátosti smíření, která je jádrem našeho obrácení, sami se stáváme šiřiteli odpuštění: když se dostane odpuštění nám, můžeme ho zprostředkovat v ohleduplném rozhovoru, můžeme potěšit toho, koho zasáhla bolest. Díky Božímu odpuštění můžeme svými slovy a skutky prožívat Velikonoce v duchu bratrství. 

Postní doba nás vybízí, abychom říkali „druhým slova, která povzbuzují, posilují, utěšují, podněcují, a ne slova, která ponižují, zarmucují, popuzují, opovrhují druhým“ (Fratelli tutti, č. 223). K tomu, abychom předali naději, mnohdy stačí „laskavý člověk, který je ochoten odložit své obavy a starosti stranou a projevit zájem, obdarovat úsměvem, říct povzbudivé slovo, naslouchat uprostřed všeobecné lhostejnosti“ (tamtéž, č. 224).

V usebrání a v tiché modlitbě obdržíme naději v podobě inspirace a vnitřního světla, které vnese jas do úkolů a rozhodnutí našeho poslání. Proto je nezbytné usebrat se v modlitbě(srov. Mt 6,6) a ve skrytosti se setkat s laskavým Otcem.

Prožívat postní dobu v naději znamená si uvědomit, že v Ježíši Kristu jsme svědky nové doby, ve které Bůh „tvoří vše nové“ (srov. Zj 21,1–6). Přijmeme tak naději od Krista, který dal svůj život na kříži a kterého Bůh třetího dne vzkřísil, a jsme připraveni „obhájit se před každým, kdo se nás ptá po důvodech naší naděje“ (1 Petr 3,15).

3.  Láska,  která  kráčí  plná  soucitu  a  bdělosti  v Kristových  stopách,  je  nevyšším vyjádřením naší víry a naší naděje

Křesťanská láska se raduje, když vidí druhého růst. Proto trpí, když druhý zažívá bolest, když je osamocený, nemocný, bez domova, přezíraný, v nouzi... Křesťanská láska nás pobízí, abychom vycházeli ze sebe, sdíleli se a vytvářeli společenství.

„,Sociální láska‘ umožňuje dělat pokroky směrem k civilizaci lásky, k níž se může každý z nás cítit být povolán. Láska se svým tíhnutím k univerzálnosti je schopná budovat nový svět,  protože  není  nějakým  prázdným  citem,  ale  nejlepším  prostředkem  k  objevování účinných cest pro rozvoj všech“ (Fratellitutti, č. 183).

Křesťanská láskaje darem, který našemu životu dává smysl. Díky ní považujeme ostatní, kteří jsou v nesnázích, za členy naší rodiny, za přátele, bratry. Ani drobnost, o kterou se láskyplně rozdělíme, nezapadne, ale promění se ve zdroj života a štěstí. Tak tomu bylo v případě vdovy ze Sarepty, která se rozdělila o svou mouku a olej, upekla chléb a podala ho  proroku  Eliášovi  (srov.  1  Král  17,7–16).  Stejně  tomu  bylo  s  chleby,  které  Ježíš požehnal,  rozlámal  je,  dal  svým  učedníkům  a  nasytil  velký  zástup  (srov.  Mk  6,30–44). Stejně  tomu  bude  s naší  almužnou,  ať  už  je  menší  nebo  větší,  ale  nabízená  prostěa s radostí.

Prožívat  postní  dobu  s křesťanskou  láskou znamená  postarat  se  o  toho,  kdo  prochází utrpením,  je  opuštěný,  zachvácen  strachem  z  pandemie  covid-19.  Uprostřed  velkých nejistot  ohledně  budoucnosti  si  připomeňme  slova,  kterými  se  Bůh  obrací  ke  svému služebníku: „Neboj se, vždyť jsem tě vykoupil“ (Iz 43,1), a spolu s laskavostí nabídněme i slovo povzbuzení, aby bližní mohl zakusit, že ho Bůh miluje jako svého syna.

„Jedině  pohled  proměněný  láskou  může  způsobit,  že  uznáváme  důstojnost  druhých, a v důsledku toho si vážíme chudých a přijímáme je v jejich důstojnosti, vážíme si jejich identity a kultury, a tím je doopravdy integrujeme do společnosti“ (Frattelli tutti,č. 187).

Milí bratři, milé sestry, v každé životní etapě je třeba věřit, doufat, milovat. Kéž nám toto pozvání prožít postní dobu jako cestu obrácení, modlitby a sdílení našich dober pomůže obnovit osobní a společnou víru, kterou nám dává živý Kristus, naději, již vzbuzuje Duch Svatý, a lásku, jejímž nevyčerpatelným pramenem je Otcovo milosrdné srdce. 

Panna Maria, Matka Spasitele, která věrně setrvává u paty kříže i v srdci církve, ať nám pomůže svou starostlivou přítomností a požehnání Zmrtvýchvstalého ať nás provází na cestě k velikonočnímu světlu.

Dáno v Římě u Sv. Jana Lateránského dne 11. listopadu 2020, v den památky sv. Martina z Tours


FRANTIŠEK

Pavel Novák

2021-02-17 14:58:45