Velikonoce 2019

18. 4. 2019 – 22. 4. 2019


Letošní Velikonoce na Příchovicích pro mě byly vážně speciální, protože jsem si tam spoustu věcí uvědomila. Do Příchovic jsem přijela s pocitem, že to bude stejné jako předešlé roky a že už mě tam nic nepřekvapí, ale to jsem se velice spletla. 
Hned jak jsem dorazila, tak mě všichni začali hrozně krásně vítat a měla jsem prostě pocit, že jsem tam chtěná, tak jsem se již dlouho potřebovala cítit. Vidět ty milé tváře lidí, kterým na Vás záleží a stále se snaží s něčím pomoct, to je prostě k nezaplacení. Odpoledne jsme si udělali menší procházku na Velkou Bílou Skálu, což bylo velice uklidňující a krásné. Na faře mi Jožko oznámil, že chce, abych se stala součástí rozšířeného týmu, což mě velice potěšilo. Večer se předával dort kněžím k jejich svátku. 
Při čtvrteční mši se umývaly nohy dvanácti vybraných chlapců, na připomínku toho, jak Ježíš umýval nohy svým učedníkům. Večer byla adorace při které se předčítaly pašije. 
Na velký pátek jsem se rozhodla, že si nastavím přísný půst ode všeho, abych alespoň něco obětovala v tento významný den, kdy za nás Spasitel položil život. Také jsme se dívali na film ve kterém bylo vyobrazených několik posledních Ježíšových chvil na našem světě. Tento film byl velice detailní a tím pádem jsme mohli dost dobře vidět, jak moc kvůli nám trpěl a i když to bylo místy těžké sledovat, tak jsem se rozhodla, že to vidět prostě potřebuju a nechyběly ani slzy, ale hlavní je to, co jsem si při tomto filmu uvědomila. Vždy jsem věděla, že za nás Ježíš položil život a že bychom bez něho nebyli tam kde teď jsme, ale nikdy jsem si to tak úplně nedokázala představit a plně si to uvědomit, ale když jsem viděla, jak ho bičují, dokud nepadne a on i přes to vstal a donesl kříž až na Golgotu, kde se za naše hříchy obětoval a nejvíce mi zůstává v paměti věta: ,,Odpusť jim Otče, oni nevědí, co činí‘‘. To je prostě tak pravdivé, velice jsem se nad tím potom zamyslela a uvědomila jsem si, že si to absolutně nezasloužíme a že se chováme, jako by se nic takového nikdy nestalo. Páteční obřady byly velice hezké. Uctívání kříže bylo tento den prostě emotivnější, než kdy předtím. Křížová cesta byla velice nápaditá a bylo to prostě skvělé. 
V Sobotu jsem již od rána pomáhala v kuchyni s přípravou večerního agapé a i přes některé menší problémy všechno dopadlo dobře. Již od dopoledne se připravovalo na večer v různých skupinkách, např. vyrábění paškálků, cídění různých předmětů v kostele, pečení buchet, hudba, atp. Dále byla odpoledne možnost zahrát si fotbal a nebo jít na procházku. Během celého dne byla možnost přistoupit k Svátosti smíření u některého z přítomných kněží. 
Vigilie začala v 22:00 před kostelem, kde se zapálil nový paškál a následně jsme se všichni přemístili do kostela a postupně jsme všichni zapálili naše paškálky a vytvořila se tím neskutečně krásná atmosféra. Součástí vigílie bylo několik čtení, žalmy, což bylo velice krásné a po ukončení vigilie se začalo zpívat a alespoň na chvilku jsme si všichni zatančili v prostorách kostela na písně, které nám zpíval sbor. Bylo to velice krásné slavit to, že Pán vstal z mrtvých. Po nějaké době jsme se přemístili na faru, kde na nás již čekalo slíbené občerstvení v sále a hrála tam muzika a tančilo se. 
V neděli jsme začali den mší svatou a následně jsme se začali připravovat na Velikonoční pondělí, které mělo následovat. Večer při sledování krásné pohádky jsme si malovali voskem vajíčka a kluci si pletli pomlázky a již při pohledu na ty pomlázky už bylo jisté, že se další den nudit nebudeme. Zbytek večera jsme s děvčaty zasvětily vymýšlení, jak přechytračit kluky a následovně jsme si do spodní části fary nanosily nějaké nádoby s vodou, ale ráno, když jsme se pro ně vrátili, tak jsme zjistili, že jsou již prázdné. 
Po probuzení jsme se všechny přemístily do sálu a již jsme čekali, kdy se kluci ukážou se svými spletenými výtvory. Některé jsme byly v kuchyni, kde nás kluci našli a již se chystali nás vyšlehat, tak jsem se rozeběhla k oknu a vyskočila jsem, protože jsem věděla, že to není vysoko a tím pádem jsem je obešla, ale v sále se mi to vrátilo. Dále byla snídaně, při které nám kluci dali pokoj a po snídani nás kluci zavřeli v sále a my jsme už jen čekali, co se bude dít. Po jedné si nás odtahovali z sálu až ven, kde nás Jožko polil ledovou vodou a nakonec to dopadlo tak, že i my jsme polily kluky a byla to vážně zábava. Následovala mše svatá, po které jsme se většina rozjela do svých domovů. 
Jsem velice vděčná Bohu za tyto úžasné zážitky z Příchovic a děkuji Bohu za toto místo a už teď se nemůžu dočkat, až tam zase pojedu.

Autor: Bohdanka Tichá

Michael Voříšek

2019-05-03 11:48:11