Silvestr 2017

26. 12. 2017 – 1. 1. 2018


Silvestr po křesťanském způsobu

Když jsem se po vánočních prázdninách vrátila do školy a němčinář na mě udeřil s otázkou, jak jsem oslavila zlom roku, usmála jsem se s vědomím, že mám o čem mluvit a co sdílet. Samozřejmě nejen se spolužáky. Slavila jsem totiž Silvestr na Příchovicích. Člověk se po prožitých dnech na centru mládeže může chlubit lecčíms; kolik ujel kilometrů na běžkách, kolik hodin (ne)spal, kolik kilo brambor se zpracovalo v bramborovém salátu i s kolika přáteli se v rámci hodinového gratulování objal. Kvůli ničemu z toho ale do Příchovic nejezdím.

Dokud jsem v patnácti letech na Příchovicích poprvé neoslavila Silvestr „po křesťanském způsobu“, nepochopila jsem, že jedním z mých vánočních dárků, který je dokonce přímo od skutečného Ježíška, je dar dalšího nového roku života. Ten „křesťanský způsob“ slavení události, která je obvykle spojována s dost nekřesťanskými asociacemi, spočívá jednoduše v tom, že slavím konec starého roku a příchod nového s Bohem. Noc z jednatřicátého prosince se přímo vybízí k tomu, abychom k nebi kromě ohňostrojů vyslali své díky, chvály a prosby.

K tomuto vrcholu směřoval program na Příchovicích po několik dní. V rozjímání u jesliček, zpívání koled nebo putování do Betléma jsme si znovu uvědomovali tajemství Vánoc. Jsem přesvědčená, že Ježíšův příchod a příchod nového roku nejsou dvě oddělené oslavy, které bychom měli prožívat zvlášť s krátkou přestávkou uprostřed. Ne, protože oba svátky nám mohou připomenout, jak moc jsme byli obdarováni.

To, co jsem už mým spolužákům vysvětlit nemohla, ale čeho si na příchovických silvestrovských oslavách vážím nejvíc, jsou chvíle, kdy se můžu v tichu kaple zamyslet nad uplynulým rokem a vytvořit nová předsevzetí. Mohu připojit své díky k díkům ostatních a společně oslavit Boha hudbou daleko hlasitější, než jakou bych byla schopna vyprodukovat doma. Mohu ze silných svědectví mladých lidí čerpat naději pro zkoušky v nastávajícím roce. Mohu adorovat v hodinách, kdy už jsou kostely v jiných městech zavřené. Mohu tančit až do rána, nebo taky spát, ale to už není rozhodující. Hlavní je, že odjíždím domů s vědomím, že jsem slavila Silvestr způsobem, který mi dodal sil do dní roku 2018.

Autor: Alžběta Janečková

Lukáš Němeček

2018-01-29 17:45:31