Podzimní prázdniny

26. 10. 2013 – 30. 10. 2013


Letošní podzimní prázdniny jsme si opravdu užili, ostatně, mohlo by to být v Příchovicích jinak? Odpoutání se od všední reality podle mého názoru člověku prospívá na duši i na těle (i když zvyknout si na příchovickou stravu je, třeba pro mou střevní mikroflóru, docela oříšek. Ale kdo by si mohl stěžovat, Klárka přece opravdu vaří výborně!).

Hned jakmile jsme v sobotu přijeli, čekal na nás opět perfektně naplánovaný program, který obsahoval jak fyzicky náročné aktivity, tak i hry náročnější na hlavu (aby nám o těch prázdninách úplně nezakrněly mozečky :-) ).

Myslím, že jsme si opravdu užili třeba hru večer v neděli v lese pod Štěpánkou, jejíž cílem bylo dostat se k uvězněnému pískajícímu stvoření, aniž by vás chytil hlídač Tonda. Po dlouhém a náročném skrývání a strategickém uvažování se to nakonec podařilo Vojtovi, který se neviděn proplížil okolo hlídače a šťastně se dostal k pískajícímu Martinovi.

Můžu také potvrdit, že se všem líbily scénky pondělního večera, kdy jsme si měli připravit vlastní zpracování několika předem určených známých pohádek nebo reklam, přičemž každý týmák byl přidělen jedné scénce a musel v ní nějak ztvárnit medvěda. To, co skupinky vymyslely, určitě nikdo nečekal – opravdu každý se zapojil a vzniklé scénky tak byly originální, pestré a hlavně velmi zábavné.

Během jednotlivých dnů jsme měli i jiný program – chodili jsme na procházky, hráli jsme různé sporty jako volejbal, fotbal nebo třeba Ligretto a samozřejmě jsme také uklízeli – ať už faru, tak i prostředí okolo ní. Například jsme hrabali listí, stříhali živé ploty, štípali dřevo... hlavní je, že i když nás to třeba doma nebaví, tady člověk cítí, že je to něco, čím se dá zapojit do společenství, a díky tomu má mnohem lepší pocit, než kdyby jen celý den seděl zavřený někde na půdě.

Na konci - v úterý večer jsme se všichni shromáždili na krásné primiční mši novokněze Jirky, kterou následovalo pozdější agapé. Domů jsme přijeli s dobrým pocitem, že jsme opět viděli přátele a kamarády, které jindy nevídáme, duchovně naplněni a já si dokonce přivezla i kousek toho materiálního - „někdo“ mi totiž dal do batohu tříkilový kámen, a já si celou dobu říkala, proč mám tu krosnu tak těžkou, když jsem měla být naplněna povznášejícími pocity... :-)


Bára Viktorinová

Administrátor

2016-04-04 12:47:34