Články Diecézní setkání mládeže v Mladé Boleslavi

Diecézní setkání mládeže v Mladé Boleslavi

19. 10. 2013 – 20. 10. 2013


Přestože jsme diecéze co do počtu věřících velmi maličká, koná se u nás kromě tradičního jarního setkání mládeže ještě druhé – podzimní. Ta jarní probíhají v duchu přípravy na Velikonoce, které začínají ten víkend, kdy se koná setkání – alespoň v naší diecézi jsou proto trochu vážnější, konají se v Litoměřicích a za účasti biskupa.

Protipólem jsou proto „diecézka“ podzimní, pořádaná v městech po celé diecézi, kde se mimo jiné, pokud to okolnosti dovolí, koná i diecézní ples mládeže. Letos jsme se tedy sešli v Mladá Boleslavi, v jihovýchodním cípu naší diecéze.

Dorazili jsme v sobotu ráno, v centru města už bylo všechno nachystáno – program začínal v 1000 v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Moderátorské duo nás přivítalo v portugalštině, což odkazovalo na červencové celosvětové setkání mládeže v Brazílii, na které přišla také řeč. Nejdříve nás ale přivítal i místní kaplan Kamil Škoda a byla nám představena farnost.

Pak už jsme se přesunuli v čase i v místě na Světové dny mládeže – takřka hodinovou a velmi zajímavou prezentaci si pro nás připravili Lucka Peroutková a Pepa Vičar, svá vyprávění a svědectví doplňovali obrázkovými materiály. Vyprávěli o spoustě svých vlastních zážitků a dojmů z jednotlivých částí setkání a my jsme tak měli možnost částečně porozumět mentalitě Brazilců, jejich zvykům a chování.

Přestože počasí v průběhu setkání bylo výtečné, teplotně bylo obzvlášť v kostele každému jasné, že podzim vládne i v Mladé Boleslavi – organizátoři ovšem připravili pohybovou aktivitu, takže při následné adoraci nebyla zima snad nikomu z téměř 100 účastníků. To platilo i o vrcholu dopoledního programu, svědectví Vladimíra Mikeše o své životní cestě za Kristem, při kterém zvlhlo nejednomu účastníku oko. Pro mnoho z nás to byl jeden z nejpoutavějších příběhu, co jsme kdy slyšeli – příběh o muži, který se z přesvědčeného ateisty, kterému dal Bůh po padesáti letech života dar víry.

Po obědě (tradičně formou baget a čaje) jsme si mohli vybrat z nabídky různých odpoledních programů, některé z nich přibližovali účastníkům zajímavosti města, mohli jsme se ale i zasoutěžit na šlapacích čtyřkolkách nebo se něco dozvědět na přednáškách. Pokračovalo i sezení s Vláďou Mikešem a i tentokrát nás jeho vyprávění o svém životě velmi oslovilo. Když odpoledne pokročilo, sešli jsme se opět v kostele ke Mši svaté, kterou hudebně zdatně doprovázela (stejně jako celé setkání) skupina Provizorium.

48. diecézní setkání mládeže bylo zakončeno 13. diecézním plesem. Ještě před ním jsme se navečeřeli v jedné z místních restaurací, a řízky chutnali výtečně. Vlastní ples trval takřka 6 hodin a zatancovali jsme si jak společenské, tak i moderní tance. Jeho průběh byl doplněn o několik tanečních i netanečních her. Největší úspěch měla ta, kdy se tancovalo a partner měl na noze přivázaný balónek, zatímco partnerka se snažila balónky ostatních párů prasknout. Daleko více než o taneční výkony pak šlo o to, zůstat jako poslední pár s balónkem. Po celou dobu trvání plesu jsme také měli k dispozici otevřený bar s různými pochutinami a nápoji.

Po nedělní mši jsme se pak rozjeli do svých farností, bohatší o spoustu zážitků, nových kamarádů a plní energie a síly.

Vojta Herrmann

Administrátor

2016-04-04 12:42:11