Velikonoce 2008

20. 3. 2008 – 24. 3. 2008


Tak už jsme se sjeli. Někteří z nás přijížděli během celého týdne, takový první větší předvoj se objevil ve středu. Po mši svaté a po večeři jsme se sešli v sále, kde jsme na papírky napsali svoje velikonoční očekávání, přání, obavy, ale také to, co jsme ochotní udělat pro to, aby se naše očekávání splnila. Byla to určitá forma našeho vzájemného představení se, protože jakmile jsme dopsali, hodili jsme papírky do připraveného košíku a potom jsme ke svému jménu přidali právě to, co jsme před chvílí napsali.

„Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali, jako já jsem miloval vás.“(Jan 13, 34)

            Zelenočtvrteční dopoledne se neslo ve znamení úklidu fary i kostela, odhazování sněhu, čištění nádob do kostela, výroby paškálů, přípravy křížové cesty na následující den…

            Při témátku jsme se zabývali nejen židovským původem Velikonoc. Dnešek je jedinečný z několika důvodů. Ježíš nám dal přikázání lásky, Eucharistii a zároveň ustanovil svátost kněžství. „To čiňte na mou památku.“

            Pepa s Cvrčkem měli dneska poměrně dost energie, proto vytáhli všechny sportuchtivé zájemce ven na sníh. A copak že to hráli? No to byste neuhodli. Na schovkuJ!. A jak se to všem líbilo. Ti ne tolik aktivní se mohli přidat k hudební skupince nebo s nadšením vítat u recepce bývalou týmačku Danku.

            Krátce po šesté hodině večerní jsme se rozloučili se zvony, které na pár dní odletěly do Říma. Nahradily je vařečky, prkýnka a všechno, co je ze dřeva.

            Při večerním programu se nově příchozí představovali stejným způsobem jako my včera. Třeba Gabo má rád maliny a přijel si pochutnat na marmeládě. A Cvrček má zase rád Gaba. Tak jsme byli všichni rádi, že se máme rádi a že jsme spoluJ.

            Tím však večer ještě nekončil. Slovo si vzala sestra Vojtěcha z řádu Neposkvrněného početí Panny Marie, která se spolu se svými spolusestrami Markétou a Emanuelou rozhodl strávit Velikonoce s námi, a povykládala nám o komunitě, ve které žije, a o své zkušenosti, skrze kterou nalezla svůj osobní vztah k Bohu.

            Dalším, kdo se rozhodl podělit se s námi o svoje svědectví, byl Jožko. Povídal nejen o tom, jak prožívá víru, ale také o tom, proč se rozhodl pro život s Bohem, o důležitosti Božího slova, o povídání a naslouchání.

            Na závěr Vláďa připomenul první Zelený čtvrtek P. Mirka Šimáčka na Příchovicích, vlastně jeho první dny tady. Závěr v sále však ještě neznamenal závěr celého dne, na ten jsme se přesunuli do kostela na krátké bdění, které si pro nás připravila liturgická skupinka a které za to patří velký dík!!!

„Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něj věří, nezahynul, ale měl život věčný.“(Jan 3, 16)

            Velký pátek uvedla svým Slovem na den s.Vojtěcha, kterou P.Mirek Šimáček doplnil s tím, že Krista na kříži nedržely hřebíky, ale jeho láska k nám. Slovo na den snad ani nemá cenu rozebírat, to mluví samo za sebe.

            Rozdělení úklidu se ujal Gabo s Cvrčkem, tentokrát jsme se ocitli na aukci, kdy se „prodávaly“ jednotlivé části fary a kdykoliv se přihlásil někdo k jejich zušlechtění, ozval se známý zvuk dřevěného klepátku a hlasité „Prodáno“.

            Velký pátek neznamená pouze přísný půst, tento den se váže také ke kříži. Právě o kříži byl dnešní témátko. O kříži, který je určitým paradoxem. Na jedné straně je to nástroj mučení otroků, zároveň se však stal nástrojem naší spásy. Témátka se účastnili především starší, ti mladší se oddělili a pod vedením Lucky, Terky a Danky vytvořili dvě skupinky, ve kterých připravovali večerní program.

            Krátce před třetí hodinou odpolední jsme se sešli v kostele na Korunku k Božímu Milosrdenství a následně abychom společně prožili křížovou cestu, tentokrát pojatou trochu netradičně s doprovodnou filmovou projekcí. Kdo chtěl, mohl se poté v sále podívat na Umučení Krista – film sice poněkud drsný, ale poměrně pravdivý.

            A už tu byl čas večerních obřadů a uctívání kříže. Za zmínku stojí určitě Pašije, které, stejně jako křížovou cestu, připravila Bára a spol,. Nejen doprovodné promítání určitých částí z Umučení Krista, ale i způsob zpracování a zapojení všech ochotných dobrovolníků z velkopátečních obřadů udělaly něco nezapomenutelného. Potom jsme se opět sešli v sále, kde následoval večerní program připravený skupinkami z dopoledne. Dančina skupinka předvedla tři scénky. Každá končila zamyšlením, jestli jsme ochotní se něčeho vzdát (třeba kariéry) a obětovat se za druhého. Skupinka Terky a Lucky nám zahrála jeden den v životě věřícího a nevěřícího člověka. I tady na závěr přišlo krátké zamyšlení. Nakonec jsme měli popřemýšlet o celém dni, o tom, co jsme dnes prožili a jestli se dnes Ježíš dotkl našeho srdce.

„Hle, stojím u dveří a klepu. Kdo uslyší můj hlas a otevře dveře, k tomu vejdu a budu jíst – já u něho a on u mě.“ (Zj 3, 20)

            Ráno při Slově na den nám Jožko rozdal papíry, na které jsme měli nakreslit srdce a napsat vše, co se v našem srdci nachází, popřemýšlet nad všemi starostmi, bolestmi, radostmi a touhami. Srdce jsme pak dali do košíku, který bude přinášen při obětování.

            Během dopoledne se opět vytvořily skupinky – některé už existovaly a jen se znovu sešly, jiné vznikly nové. Tak ve výdejně pracovala chlebíčková skupinka, ke které každý kolemjdoucí velice rád zavítal a něco z jejích výtvorů si ukořistil, v krbovce nacvičovala hudba, v kostele výzdoba a liturgie, v sále se kreslilo pozadí, v kaplance se cvičily čtení, v kuchyni se peklo, vařilo, smažilo a před farou fungovalo sněhové komando. Zkrátka všichni se zapojili, aby na večerní vigilii a následné agape bylo vše nachystané a v pořádku.

            Úklid se dnes rozděloval poněkud jinou formou, samozřejmě za asistence Gaba a Cvrčka. Nejdříve se přihlásili ochotní dobrovolníci a potom jim byla přidělena práce. Vznikla tak situace, kdy na dívčí koupelnu se přihlásili kluciJ (kteří pak samozřejmě dostali koupelnu chlapeckouJ). Ti, kteří se nepřihlásili do žádné skupinky nebo už skončili s prací, se mohli v sále podívat na film Most.

            Celý den probíhala v kostele adorace. Mohli jsme se zapsat a vzít si tak „službu“ u Božího hrobu, mohli jsme ale i jen tak přijít a strávit chvilku v poklidu v kostele, modlit se nebo se ponořit do tichého rozjímání.

            Abychom večerní vigilii prožili opravdu upřímně a hluboce, přijel P.Paľo Poláček a spolu s Vláďou zpovídali poslední opozdilce. Odpoledne pak Pepa se Cvrčkem opět vyzvali nadšené sportovce ven na hry na čerstvém vzduchu.

            Krátce před večeří vyšel zpěvníček slovenských songů, na kterém se už několik dní pracovalo. Po večeři následoval krátký nácvik na vigilii a poté už se všichni začali připravovat.

            A už tu byla desátá večerní, čas vigilie, oslavy Ježíšova vzkříšení. Slavili jsme opravdu radostně. Nejen během obřadů, ale i potom při agape, kdy jsme se mohli dosyta vyzpívat, vytancovat a hlavně dát najevo svou radost. Zmrzlivci se zahřáli teplým čajem, hladovci nasytili svoje žaludky občerstvením připraveným vzadu v kostele a všichni dohromady jsme byli rádi, že Ježíš vstal z mrtvých a že můžeme být všichni spolu a tuto událost takto prožívat.

„Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili.“ (Jan 20, 2 )…“ Bůh ho však třetí den vzkřísil.“ (Sk 10, 40)

            Neděle Zmrtvýchvstání Páně se nesla ve znamení doznívajících oslav Ježíšova Vzkříšení, ale také ve znamení odpočinku a zároveň příprav na nadcházející velikonoční pondělí. Někteří se vydali ven na proutky, jiní zase vymýšleli strategie na následující den. Večerního programu se ujaly sestry, které nám zahrály scénku a každá nám povyprávěla o svém rozhodnutí vstoupit do řádu a o tom, co tomu předcházelo. Závěrečnou modlitbou jsme se rozloučili na konci dne a začali se chystat na den další.

„Vtom šel Ježíš proti nim a řekl jim:´Buďte zdrávy!´“ (Mt 28, 9) … „Toho Ježíše Bůh vzkřísil, a my všichni jsme toho svědky.“ (Sk 2, 32)

            A je tu velikonoční pondělí. Pro někoho dlouho očekávané, pro jiného den, na který se moc netěší. Každopádně musím říct, že letošní velikonoční pondělí na Příchovcích proběhlo celkem v pohodě. Sice jsme s holkama skončily ve sněhu, pod vodou v koupelně i v kuchyni a modráky se taky najdou, ale na druhou stranu kluci od nás taky něco dostali (je na vás, jestli si myslíte, že to byl sníh nebo voda nebo třeba něco čokoládového…trochu napovím, od obojího něcoJ). Postupně jsme se začali rozjíždět do svých domovů a určitě jsme si s sebou odváželi i něco víc, než jen vědomí toho, že jsme prožili pár nezapomenutelných dní na Příchovicích.

                                                                                                                 Jana

           

P.S. Díky vám všem, které jsem o Velikonocích na Příchovcích potkala a kteří jste se zasloužili o to, že letošní velikonoce byly takové, jaké byly.

Administrátor

2016-03-31 10:56:13