Silvestr 2007

26. 12. 2007 – 31. 12. 2007


STŘEDA 26. 12. 2007

Tak jsme v pořádku dojeli. Aha, vás by asi zajímalo kam. No přece na Příchovice. Vyrazili jsme už ve středu 26. prosince, aby nám nic neuniklo, a tak jsme tu. Pravda, dneska nás tu ještě moc není, ale to přece vůbec nevadí, ne? Čekala nás úžasná večeře, během které Jožko donesl bobaľky – že nevíte, co to je? My jsme to taky nevěděli. Podobá se to buchtičkám s krémem, ale místo krému tam je mák…a je to prostě výborné. V krbovce jsme strávili příjemný podvečer a večer jsme se sešli u Vládi v pokoji, abychom den zakončili povídáním o našich Vánocích.


ČTVRTEK 27. 12.2007

„Zvěstuji vám velikou novinu. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán. Radujte se.“

Tak právě tímto slovem na den zahájil dnešní ráno P. Mirek Šimáček. Ve stále ještě nevelkém počtu jsme se sešli u snídaně, abychom se posílili na nadcházející den (P. Jenda Balík měl například naplánováno strávit ho celý na běžkách) a abychom načerpali sílu a energii nejen z připravených dobrot, ale také ze Slova Božího.

Dopoledne jsme trávili každý jinak, společné jsme však měli jedno – vítali jsme nově příchozí a byli jsme rádi, že se postupně rozrůstáme. Po obědě začaly první přípravy Dančiny rozlučky, která měla proběhnout za dva dny, schola si rozcvičovala hlasivky a před večerem jsme se všichni sešli v kostele na mši svaté, při které se žehnalo víno (abychom pili lásku sv. Jana).

Po večeři už přišel tradiční program. Vlastně ne, napřed se musel připravit sál, nachystat stromeček, svíčky a všechno další. Když jsme se konečně sešli, krátce jsme se představili a pověděli jsme něco o tom, jak jsme prožili advent a Vánoce. Pak si vzal slovo Jožko a nastínil nám následující program. Rozdělili jsme se do čtyř skupin a každá skupinka si vytáhla jeden úkol. Všechny se týkaly ztvárnění evangelia, jen různým způsobem. Na nacvičení jsme dostali 40 minut, po kterých jsme se sešli znovu v sále a předvedli, co naše fantazie během předcházejících minut vyplodily.

Skupinka číslo 3 si vylosovala zajímavý přednes evangelního textu. Protože text byl moc dlouhý, zkrátila si ho na polovinu a všemožnými úpravami, vynechávkami nebo doplněními jsme se nakonec dozvěděli, jak to bylo při Zvěstování Páně. Druhá skupinka měla předvést pantomimu. Podle slov vypravěče pak na Zachariáše padl los (samozřejmě ne papírový, ale „živý“), který ho porazil nebo anděl odňal Zachariášovi řeč (a ústa mu zacpal zeleně pruhovanou šálou). Další skupinka předváděla také pantomimu, ale tenokrát už v poněkud vážnějším duchu. Ve tmě všichni seděli v kruhu, poslouchali namluvenou nahrávku evangelia na CD a postupně předváděli děj. Poslední skupinka neměla evangelium, ale text o oslíku a volkovi. Jak jsme se později dozvěděli, ztvárnili to podle úpravy pro nevidomé, což v té chvíli spousta z nás možná byla, protože bylo stále zhasnuto a po sále se ozývaly prapodivné zvuky. V jednu chvíli jsem dokonce myslela, že mě sežere lev. (Že, Maruško:-).)

Večer však ještě pokračoval. Po malé přestávce jsme se sešli v kostele u jesliček, kde jsem si zazpívali koledy, zapálili svíčky a společně tak zakončili den. Většina z nás se pak odebrala k té nejsladší činnosti – určitě víte, která to je, viďte? (Opravdu nevíte? A znáte pohádku o chytré horákyni nebo v novějším provedení o Koloběžce první? Ta přece říká, že nejsladší na světě je spánek:-).)

Spánku si však dnešní noci moc neužili týmáci a ti, kteří připravovali rozlučku Dance. No samozřejmě, že nesmím zapomenout ani na Danku, ta se asi tak moc nevyspala, viď, Dani:-). Ale ještě stále je čtvrtek a o tom, co se bude dít v noci, zatím pomlčím…přece to neprozradím předem.

 


PÁTEK 28. 12. 2007

Dnešní ráno bylo doslova prosvětleno. Čím? Slovem na den P. Jendy Balíka, který mluvil o světle a jeho symbolice. Na to svým způsobem navázalo i Vláďovo témátko o radosti Vánoc, které doprovázely citáty z Písma a na závěr doplnění P. Mirka.

Že už je ráno, byla určitě ráda Danka, která toho dnešní noc moc nenaspala. Jak jsme se dozvěděli, několikrát za noc byla vyrušená ze sna. Nejdříve ji někdo popatlal pastou, pak objevila v posteli větvičky, byla politá vodou (naštěstí teplou) a nakonec na ní přistál obrovský pavouk (papírový:-)). Trochu to také odnesli dveře od pokoje – objevil se na nich nápis z pasty „Mami, aj my ťa máme rádi“.

Nabídka dopoledních aktivit však byla taky pěkně bohatá. Vojta, odborník na origami, nabídl zájemcům možnost naučit se tomuto umění, a musím říct, že to mnozí využili, a určitě nelitovali. Taky začala pracovat výzdobová skupinka v čele s Maruškou a Martinou.

Po obědě se nás silvestrovská režijní skupinka snažila vtáhnout do svého dění. No, spíš nás úkolovali. Napřed se měl přihlásit dobrovolník. Vzhledem k tomu, že všichni měli ruce dole, byl vybrán demokratickou volbou. (Vráťa s Kačkou na někoho prostě ukázali a ten se rázem stal dobrovolníkem.) Po složitém vybírání losování mu byl přidělen úkol skrývající se pod konkrétním vybraný číslem. Dnešním dobrovolníkem se stal Pepa, který měl za úkol alespoň sedmi lidem uvařit čaj. (Když uvaří čaj k obědu, tak úkol splní několikanásobně, viďteJ.)Také byl vybrán dobrovolník, který ho měl kontrolovat, zda úkol splnil. Tím se pro stala Marta.

Po obědě pokračovala skupinka origami, výzdoba se také nenechávala zahanbit, sportovně založení si mohli jít s Vaškem zahrát fotbal nebo rugby a Honza se s několika dobrovolníky vydal roznést pozvánky na koncerty, které měly proběhnout následující dva dny v příchovickém kostele.

Po mši se o slovo opět hlásila režie. Tenokrát si vzala na pomoc scénu z Matrixu, skrze kterou nám názorně ukázala, jak to bude vypadat, pokud se nezapojíme do silvestrovského programu.

Při večerním programu jsme se dozvěděli, že Herodes měl střevní potíže a vypotřeboval už veškeré své zásoby toaletního papíru (věříte tomu, že v té době existoval toaletní papír???). Proto mu musíme pomoci (pomáhat se má přece všem v nouzi) a nějaký ten toaleťák mu donést. Pak už jsme jen ve skupinách běhali po faře s dlouhými fanglem, které se nesměly poskládat, dotknout se země ani se roztrhnout. Vyhrála skupina, která měla nejlepší čas a nejméně kusů papíru.

Ke slovu se taky dostal P. Radek Vašinek z mladé Boleslavi. Při jeho povídání ze života nikdo ani nedutal, vždyť hovořil o tom, co neříká každý den a každému. Děkujeme moc, Radku!

Pak jsme se ještě naučili jednu slovenskou písničku a po závěrečné modlitbě se odebrali do hajan.

 


SOBOTA 29. 12. 2007

Sobotní ráno bylo zahájeno rozcvičkou v podání sourozenců Konrádových, která některé pěkně probudila a navnadila do celého dne. Slova na den se – jak jinak – ujala Danka, která se během vybrnkávání na kytaru zamýšlela nad naším strachem a nad odvahou. Dozvěděli jsme se, že jejími vzory odvahy jsou prorok Daniel, svatý Štěpán (na jehož svátek Danka mimochodem slaví narozeniny – hádejte, před kolika dny to bylo?) a Panna Maria. Taky nás chtěla povzbudit k odevzdání našeho strachu Bohu…“Neboj se, vždyť já jsem s Tebou…“

Téměř jsme se zhrozili Kačky – objevila se totiž s čmáranicemi na tváři. A nebyli jsme sami, kdo se vyděsil. I sama Kačka z leknutí, co se jí to stalo, přišla o hlas a Vráťa tak musel telepaticky tlumočit její myšlenkové pochody, které samozřejmě směřovaly k nám a k prosbě o scénky do silvestrovského programu. Taky jsme s potěšením zjistili, že včerejší dobrovolník svůj úkol splnil a na dnešní den tedy mohl být vybrán další – no kdo myslíte, že to byl? Kdo hádá Danku, má bod! Dostala za úkol, pardon, vylosovala si, umytí nádobí v kuchyni. Za hlídače jí byl přidělen Pavel, a aby se tam jen tak nenudil, může prý to umyté rovnou utřít.

Během dopoledne pokračovaly přípravné skupiny, KAPŘI se chystali na zítřejší vystoupení a po obědě jsme se mohli venku vyblbnout ve hře. Krátce před čtvrtou hodinou odpolední jsme zamířili do kostela, který už byl zaplněný zájemci o koncert, vystupoval zde dobře známý dětský pěvecký sbor Řetízek ze Železného Brodu. Celý kostel nadšeně tleskal a samozřejmě si vyžádal i přídavekJ.

Po večeři se v sále najednou zhaslo a rozhostila se tma. Během chvilky se však rozprskaly prskavky s ujištěním, že pokud to bude takto pokračovat (rozumějte, pokud nedodáme scénky na Silvestra), celý večer na sebe budeme takto koukat a prskat si prskavkami. No, snad to někoho konečně rozhoupe…

A už tu byl večerní program a mohla začít Dančina rozlučka. Pepa s Romanem nám Danku postupně představili v několika rolích. První byla MISS volantu. Danka parkovala auto, vlastně, snažila se o to. Po zoufalém a zděšeném zjištění, že rozbila zadní světlo a následném téměř zhroucení, ji Vláďa uklidnil, že zadní světlo má na svědomí on. No ale stejně nevyvázla jen tak, přidala k tomu i přední světlo:-).

Další disciplínou, ve které Danka obzvláště vyniká, je ministrování, proto MISS ministrant. Při ministrování P. Vítkovi zjistila, že víno do kalichu lije kněz a ne ministrant:-).

Program nebyl jen o Dančiných zážitcích a zkušenostechJ. Taky jsme se podívali na nový televizní pořad Listárna, který uváděla MUDr. JUDr. PUDr. Radima Provázková (no nevím jak vy, ale tolik titulů snad ani normální člověk nepotřebuje, nemyslíte?). Vzhledem k tomu, že nikdo nenapsal, vytvořila si otázky sama.

Dalším titulem, který Danka obdržela, je Královna zubních past. Neaplikuje si totiž zubní pastu pouze na zuby v rámci každodenní hygieny, ale na celé tělo. (Ta teda musí mít spotřebu!) Následně se před námi odvíjela předchozí noc, jak už jste si o ní mohli přečíst výše. Danka byla pomazána pastou, polita vodou…a vehementně všem předvedla svoje hlasivky:-).

Pavián girl – to je další označení. Na týmácký oběd přiběhla s pokřikem, při pokřiku po modlitbě se málem válela smíchy a z pochopitelných důvodů se musela vzdálit (osobně potvrzuji, že je to opravdu nezmarný smíšek).

Při tanečním vystoupení Konrádových a spol. jsme jen hleděli - a stálo to za to.

Dalším Dančiným titulem je Fotbalista roku. Danka velice ráda kope do míče, jenže někdy ho nepozná od jiných věcí a lidí, a tak místo Lucky občas nějaký ten kopanec schytl Vláďa. No teda Danko!

Protože až doteď se bavila hlavně Danka (no ani se nedivím, když si musela vzpomenout na všechny svoje zážitky…), nyní se budeme bavit i my. Ráno mluvila o odvaze, nyní má šanci ji prokázat. Se zavázanýma očima přistoupila ke stolu a pravou rukou měla vší silou do stolu uhodit a poznat, co na stole je. Někdy to bude tvrdý dopad – na stůl, někdy to měkčí – do vaty, může se tam vyskytnout i sladké… na potřetí se zadařilo a Danka svou dlaní rozbila vajíčko. Jen lituji ty, kteří stáli poblíž a odnesli to žloutkem nebo bílkem na obličeji:-).

Před závěrem zábavného programu byl pro Danku nachystán slogan! Danko, měli jsme, máme a budeme Tě mít rádi!“ Režie ještě zazpívala písničku speciálně upravenou „Vďaka Danka“ a následovala prezentace se šťastným koncem … Danko, šťastnou cestu!!!

Po pauze nám Danka prozradila několik osobních věcí a nezapomněla ani na své spolutýmáky – obdarovala je hrníčkem, na který ztvárnila každého z nich určitým symbolem, který ho co nejvíc vystihoval. Vláďa jí předal dekret Přidavačka Boží, knihu o Jizerských horách a samozřejmě neopomenutelný červený baret. Den jsme pak zakončili adorací v kostele osvíceném svíčkami.

P.S. Danko, aj my ťa máme rádi…!

 


NEDĚLE 30.12.2007

Dnes ráno, na svátek Svaté Rodiny, nás probudily koledy linoucí se z rozhlasu. Hned za nimi následoval Jožkův vpád na půdu s hlášením, že k snídani se podávají párky s hořčicí a dostane je pouze ten, kdo si pospíší…no co si myslíte, že jsme doopravdy snídali? Ne, marmeládu dneska ne. Samozřejmě buchty a chlebíčky ze včerejší rozlučky.

Po mši svaté a po výborném obědě (věříte, že už si vážně nepamatuju, co jsme vlastně měli?) se předvedli KAPŘI a svou krátkou upoutávkou nás upozornili na jejich odpolední koncert. Ale nebojte se, Kapříci, my bychom ani tak nezapomněli.

Demokratickým dobrovolníkem dne se stal Vláďa, který měl jít pomoct do kuchyně. Hlídat ho měla samovši se přihlásivší Adélka (Jejda, to je kostrbatých slov, co? Polepším se, slibuju.) Vzhledem k tomu, že Vláďa odpoledne odjížděl na mši do Horního Polubnýho, určitě je vám všem jasné, jak to dopadlo. (No přece tak, že volnou chvíli strávil prací v kuchyni, a vše zbývající potřebné dodělala Adélka.)

V rozdělování úklidu jsme zaznamenali jednu novinku – dneska se vysvětlovalo, jak se uklízí. No to víte, je tu spousta lidí, kteří jsou tady poprvé, tak se to musí vysvětlit. Takže…na záchody se vezme SAVO…nešetřete SAVEM…nebojte se použít SAVO (opravdu vás nekousne, není to dravá šelma, jen dravý čistící prostředek)…a…vždyť to znáte.

Po nezbytném úklidu a nutné chvilce odpočinku po náročné práci Vojta pozval, nabídl zájemcům hru na Nedotekovanou. Hra spočívala v tom, že se vytvořily dvě skupiny, jedna se chytla do kroužku a druhá vyběhla a snažila se je roztrhat. Přitom se nesmělo kopat, škrábat, kousat…poté se vyměnily a vyhrála samozřejmě ta, která měla lepší čas.

V půl páté odpoledne přišla chvíle, kdy v kostele nastoupili KAPŘI a začali svůj koncert. Téměř všichni byli nachlazení, téměř všichni měli zvýšenou teplotu nebo dokonce horečku a úplně všichni svoje vystoupení odzpívali naprosto báječně.

Po večeři se představili ještě poslední nově příchozí a s hrdostí musím dodat, že velice silné zastoupení zde měla Jižní Morava :-). Já vím, že tě to štve, Pavle, ale prostě je to tak.

Večerní program byl dnes koncipovaný jako Pouť do Betléma. Nejdříve se všichni sešli v sále, kde dostali papír a tužku. Tam měli napsat, s čím do této poutě, letos nazvané Pouť Tří králů, jdou. Svoje úmysly, obavy, touhy, přání…, které se pak v cíli poutě spálí. Poté Vojta přečetl slovo na první úsek, které bylo „Vydali se na cestu“ a všichni se vydali na cestu. Pouť měla tři zastavení, při prvním povídal své svědectví Jožko, při druhém Míša a při třetím Danka. V Betlémě už na všechny čekal Josef s Marií (Pavel a Maruška). Pouť byla zakončena večerní modlitbou, po které jsme se vydali zpátky na faru, abychom poslední noc před poslední nocí v roce načerpali trochu sil.

 

PONDĚLÍ 31.12.2007 – SILVESTR

Poslední den v roce nás Vláďa probudil tím, že venku sněží. To nás natolik probralo, že už nebylo třeba žádných dalších budíčků a sami jsme okamžitě vyskočili ze spacáků. Slovo na den si dneska vzal Roman. A vybral ho vskutku příhodně. „Všechno pomine, Bůh se nemění.“ Starý rok končí, ale Bůh zůstává a bude nás provázet tím novým, tak se mu odevzdejme a nechme se jím vést. Dopolední temátko se dneska týkalo vděčnosti a daru času, stejně jako Slovo na den se také hodilo k dnešnímu dni.

Před obědem se skupinka dobrovolníků pustila do výroby chlebíčků, které jim pod rukama – jako vždy – ujídali všichni, kdo se u výdejny objevili.

Celý den probíhala adorace v kostele, každý, kdo chtěl, se mohl zapsat na listinu na konkrétní čas nebo si jen tak na chvíli zajít do kostela, na chvíli se zklidnit a zhodnotit v tichu uplynulý rok. Zároveň byla i možnost zpovědi pro ty, kteří to dříve nestihli.

Ve čtyři hodiny odpoledne jsme se sešli na mši, po které následovala slavnostní večeře – hádejte co? No jasně, uhodli jste to, řízky a salát :-) - a v půl osmé začínal večerní program, tentokrát ve znamení hororu…

Do sálu vpochodovala jakási skupinka lidí, hlavy zamotané v silonkách, z povzdálí se linula jakási hrozná hudba…skoro se začínám bát, ty jejich výrazy, jak se divně tváří, a jak se k nám blíží…pomoc, snad nám neublíží?? Aha, oni nám jen chtějí říct, že dnes večer nás vítají na konferenci v Draculově domě a že nás uvedou do světa hororu…no doufám, že to všichni přežijeme bez úhony.

Najednou se z lavice zvedl Lukáš a začal nám vyprávět příběh o pánovi, co chodil takhle, který si povídal s pánem, co chodil takhle, a ten pán, co chodil takhle, se ptal pána, co chodil takhle, proč chodí takhle, a ten pán, co chodil takhle, odpověděl pánovi, co chodil takhle…no napsat to v hodině češtiny, dostanu stylistickou důtku za nadměrné opakování slov..ale tady si to snad můžu dovolit :-).

Horor číslo 1 – je osobní a každý ho má jiný, například Pepa honil Janka, kterej byl čímdál blíž smrti. Chudák malej, je na umření a ještě ho pronásleduje kamarád:-).

Ústecké spolčo, ve kterém nikdo není z Ústí, předvedlo tři příběhy z Bible, které jsme měli poznat, a za odměnu se za nás třeba někdo pomodlí. Myslím, že většina z nás už má svého přímluvce.

Horor číslo 2 – prostě krvák. Rodinka se vydala na cestu do Macdonalda, jenže se postupně stala obětí jakéhosi netvora, který lačnil po jejich krvi. Všichni, až…až na jednoho (no jasně, že to byl Janek). Toho netvor odvedl do Mekáče bez násilí a ještě mu nabídl denní menu – Maminčiny oči v housce. Ale moc mu zřejmě nechutnaly, jak můžeme usoudit z jeho výroku, že ta slepice byla zřejmě moc stará.

Konrádovi a spol. se vrhli na poezii. Veršovaně – a úžasně - zahráli pohádku, ve které se nakonec všichni povraždili – no vždyť to říkám, hororový večer.

Horor číslo 3 – starý dům. Prosím vás, prosím vás, v tom domě se pořád ozývají nějaké zvuky, pomozte nám je vymýtit. Ale velice rád, nabídl se vymýtač. Už víte, co to je? Našel jste něco, co ty zvuky vydává? Ano, skutečně jsem na něco přišel. V tom domě se ozývají nějaké zvuky!

Nananana lala nana lalalala nananana lalaal … chvilka hudby v podání Marušky Mejstříkové, klavírní vložka a odpočinek od krváků.

Aha, takhle vypadá den v Příchovicích. No teda, chudák holka, samotná mezi klukama…ale ona to zvládne:-). Copak jim stačí na den patka chleba pro všechny? No asi jo, jak tak koukám. A jen tak pohazování s míčem, to má být zábava? Ajajaj…aspoň jsme poznali, jak to v Příchovcích opravdu nevypadá :-).

Otče biskupe, vítejte mezi námi!

Horor číslo 4 – UFO.

Horor číslo 5 – cikánská kletba. Chudák Janko, ve 13 nemá holku, ale cikánka ho utěší a vyvěští mu krásnou přítelkyni z Penny, děti, zdraví a dlouhý život. Jenže to by jí nesměl rozbít skleněnou kouli, to s kletba hned obrátí a z krásné přítelkyně z Penny se stane přítel z Tesca, dětí budou mít jak masa ve výrobním salámu a zdraví? No tom raději nemluvit…ale aspoň že spolu budou až do smrti…dokud Janko nezemře násilnou smrtí o pár minut později.

No koukám, že na klavír umí hrát nejen Maruška, ale i Adélka:-).

Horor číslo 6 – pomsta ze záhrobí… (Muhehe.)

Ty horory se nějak stupňují, začínám se bát, abych taky neskončila blbě…zahraný vtipy, to je dobrýJ, toho se nebojím a taky se u toho pobavím.

Hele, co se to tam objevilo? No to je nějaká latinskoamerická romantika. Jo Manuela a Jose…a tohle je zase další vraždění… Pane, pomoz mi říct: Pokud je v televizi nebo na videu něco, co nechceš, abych viděla, pomoz mi to vypnout. Pokud nechceš, abych tohle poslouchala, pomoz mi to cédéčko hodit do koše. Pomoz mi trávit čas s Tvým Slovem, abych dokázala jít proti proudu a uchovat svou mysl čistou. (Kdo si myslíte, že napsal tyhle slova? Malá nápověda, autorka byla hlavní hvězdou Koncertu pro Haiti v Táboře-Klokotech.)

A už se pomalu blížíme ke konci. Jana s Pavlem z Tanvaldu si připravili a krásně zahráli pantomimu a Janek zjistil, že ho někdo zazdil…co ten chlapec pořád vyvádí??

A už jsou tu zas. Ty divný osoby ze začátku. A zase mají na hlavách silonky. Jé, hele, jednomu teď spadla helma:-). Prý že si nás vyzkouší, co jsme se naučili. Jestlipak víte, co je to ratatatata? Masakr? Ale ne, to je kulomet. Tak to jsme se asi nic nenaučili, zřejmě jsme nedávali pozor, takže příští konference se ruší. Jéééé, pomooooc, oni už se zase blíží…zase jdou k nám a tak divně se na nás dívají…uff, už odcházejí, neublížili mi, to jsem ráda.

Tak. Zábavná část programu skončila. Teď se všichni pěkně najíme, doplníme chybějící tekutiny, popovídáme si a za chvilku se tu zase sejdeme.

Sešli jsme se. Řekli jsme si, co nás v uplynulém roce potkalo, ať už to bylo hezké nebo ne, naše radosti i starosti (a že těch těžkostí taky nebylo málo) a připravili jsme se na předpůlnoční modlitbu a ztišení. Venku prskaly prskavky, lítaly petardy, ale my jsme v klidu a tichu slavili konec starého roku a začátek nového.

Po půlnoci samozřejmě nechyběla ani přáníčka od Vládi a týmáků, ani upomínkové citáty, samozřejmě ani přání do nového roku. Trvalo to pěknou chvilku, však nás tu taky bylo! V kostele jsme se sešli na adoraci, na kterou jsem já osobně moc těšila, a pak se v sále rozběhla živá zábava, která trvala do…no prostě hodně dlouho:-).

Tak ať žije nový rok!

Jana

Administrátor

2016-03-31 10:47:45