Setkání týmáků 2007

28. 9. 2007 – 30. 9. 2007


„Láska, oběť, pokora, ať je naše opora!“

…tak to je jeden ze vzkazů od týmáků, kteří nějakou dobu sloužili jako „červení bareti“ Bohu i mládeži tady na Křižovatce.

            Myšlenka znovu se setkat vznikla asi před rokem, kdy se tehdejší týmačky shodly, že ne všechny své předchůdce znají, a že by to chtěli napravit.

Sv. Václav nám „zařídil“ den volna a tak jsme se už 28. 9. 2007 mohli začít sjíždět na příchovické faře (a někteří dorazili i s předstihem :)). Protože předchozí dvě setkání (2002 a 2004) byla vždy jen na víkend, někdy nezbylo moc času na „jen tak“ popovídání si. Pátek byl proto program spíše volnější, povídací a vzpomínací. Večer jsme prožili společnou mši svatou ve farnosti v Desné v Jizerských horách. Po cestě nás provázel silný vítr a krupobití – naštěstí nám Pán další dny dopřál počasí příznivější.

            V sobotu jsme se z různých koutů světa sešli už v hojném počtu – tak např. Slávka přiletěla kvůli setkání na dva dny až z Anglie, jiní – sice „jen“ autem :) - z Východního Slovenska, přeneseně (dopisem a myšlenkami) s námi byla i Tonička ze vzdálené Ameriky (dopis od ní i od ostatních nepřítomných týmáků je ve vzkazech).

            A protože, jak jde život, mnozí z nás už s sebou přivezli i své životní partnery a ratolesti – dohromady nás tady bylo okolo padesáti i s dětmi a Maruškou, která alespoň některým maminkám zabavila na nějakou dobu programuchtivé děti.

            Náš arciděkan (toto oslovení nemá P. Mirek vůbec rád :)), zahájil dopoledne připomenutím toho, oč v týmu jde a co to znamená být týmákem – alias Přidavačem Božím – či červeným baretem. Správný týmák nežije pro sebe, ale čerpajíc z Boha a ze společenství se snaží sloužit slovem i životem, často musí ztratit názor, soukromí, odpočinek,… ale Pán to vše v plné míře nahradí a odmění. V podobném duchu hodnocení, vzpomínek a vzájemném sdělování si, čím každý žije zrovna teď, jsme zaplnili čas do 12.30 hod.

Dobře naladěni jsme se odebrali do kostela, kde našich 5 týmáckých kněží (a to nám ještě 2 chyběli) sloužilo mši svatou (naštěstí kázal jen jeden :) ). A po mši svaté dobroučký oběd (kuřátka přivezli týmáčtí manželé od Chocně a dobře, stejně jako všechny dobrůtky, je připravili současní týmáci).

Odpoledne byl lov bizona – rozumějte tomu dobře – v lomu pískovém u Příchovic, usadil se bizon. Naštěstí nová generace týmáků přišla do týmu dobře vybavena a tak jsme popadli jejich luk a šípy a šli lovit. Nejúspěšnějším lovcem se stal P. Vláďa (netuším, kde tyto střílecí zkušenosti získal, že by díky mládeži?) a vyhrál tak kvalitní ručník, aby si po úspěšném lovu mohl otřít pot z čela J.

Na faře jsme se rádi zahřáli teplým čajem a večeří, potěšili se kvalitně připravenou prezentací, co se za poslední roky na faře podařilo a událo, kdo se vystřídal v týmu, co se chystá apod. Večer jsme zakončili společnou modlitbou – přímluvy ke všem českým svatým připravili manželé Zahrádkovi a všem nám šly od srdce. Koho ještě neskolila únava, povídal do brzkých ranních hodin, někteří vyrazili zpátky k domovům, jiní se zakutali na půdě do spacáků.

V neděli po snídani a slavnostní mši svaté jsme se mohli setkat s místními farníky a proklábosit čas před i po obědě…a pak už přišlo loučení…Bylo to pěkné, Bohu díky! A na dalším setkání zase – ještě v hojnějším počtu - na viděnou! :)

Nejmladší účastník (5týdenní Šimůnek) si pobyt na faře s rodinou prodloužil na další týden, několik rodin zůstalo na faře do pondělka a ještě zvládlo milý výlet se svými ratolestmi na Bílou skálu.

Bohu díky, myslím, že záměr se podařil – setkání bylo pohlazením na duši, povzbuzením na další cestě životem a ujištěním, že v dnešním uspěchaném světě jsou lidé, kterým jde o stejnou věc – budovat a hledat Boží království. A tak jen přidávám modlitby za ty minulé, současné i budoucí týmáky… Pane, utvářej naše srdce, proměňuj nás a uschopňuj k neustálé službě Tvému plánu s našimi životy, službě mládeži i lidem kolem nás. Amen.

Míša

„Nejsladší Pane, dej, ať si vážím důstojnosti svého velikého povolání a tolika odpovědností s ním spojených. Nedovol, abych ho někdy znehodnotila svou chladností, nelaskavostí nebo netrpělivostí.“
(Matka Tereza) 

Administrátor

2016-03-31 10:36:41