Velikonoce 2007

4. 4. 2007 – 9. 4. 2007


O tom, jak se letos slavily velikonoce v Příchovicích aneb z deníčku Jany Horáčkové.

STŘEDA 4.4.2007

„Dobrý den, jednou do Příchovic.“ Touto větou začala moje cesta do IDCŽM Křižovatka v Příchovcích, abych tam strávila Velikonoce. Cesta byla v pohodě, autobus jel klidně a já jsem se začala těšit. No, začala, těšila jsem se už dávno, ale teď to bylo nějak intenzivnější, a když jsem vystoupila u motorestu, byla jsem moc ráda, že do Příchovic to mám už jen pár minut cesty.

Přišla jsem v pravou chvíli, přesně po obědě. Ale nehladověla jsem, to ne, od oběda ještě zbylo, tak ti, kteří tam v pravé poledne nebyli, dostali najíst. Celé odpoledne bylo ještě celkem klidné, finišovalo malování a přijížděly první várky příchovických nadšenců. Ve čtvrt na deset jsme sešli v krbovce, kam jsme se kupodivu vlezli, a začal náš večerní program. Představovali jsme se, řekli jsme něco o sobě, proč jsme sem přijeli a co od tady strávených Velikonoc očekáváme. Během večera stále přicházeli noví a noví, také Katka z Aše, která tady bude na Bílou sobotu pokřtěná.

Den jsme zakončili v kapli. Jak pro nás, tak pro ni to byl historický okamžik, protože vlastně „byla uvedena do funkce jako kaple“. Během noci ještě přijeli další, to však už většina z nás spala, a proto jsme se s nimi mohli pozdravit až druhý den ráno.


ČTVRTEK 5.4.2007 – ZELENÝ ČTVRTEK

Zelený čtvrtek nám otevřelo Slovo na den „Protože miloval svoje, projevil jim lásku až do krajnosti“. Ježíš nemyslel na sebe, úplně se dával druhým. Dnes při Poslední večeři Páně umýval apoštolům nohy, konal tak vlastně práci otroků a tím projevil apoštolům lásku až do krajnosti. Šel a udělal službu. Dnešek je ve znamení služby, ve znamení lásky, která má příležitost a poslouží druhým.I my bychom dnes měli udělat něco, do čeho se nám nechce, něco, čemu se chceme vyhnout, něco, co považujeme za podřadné. Projevíme tím však lásku do krajnosti, posloužíme tak lidem, kteří z toho pak budou mít užitek. Například tím, že se přihlásíme na úklid záchodů. Bude to naše svobodné rozhodnutí, kterým se přiblížíme Ježíši a budeme se mu více podobat. A Ježíš nám v srdci potvrdí, že křesťan je člověk, který slouží.Ke konci Slova na den proběhlo tzv. skrutinium Katky z Aše. Je to vlastně obřad s modlitbou exorcismu a předáním katechumenovi/katechumence základních modliteb církve. Katce dnes bylo předáno Vyznání víry.

V jedenáct hodin jsme se sešli na téma dne. Následovalo Slovo na den a neslo se ve znamení citátu „Nové přikázání vám dávám, abyste se milovali, jak jsem já miloval vás“. Tato věta je nekompromisním požadavkem, bez kterého si nemůžeme říkat křesťané. Celé téma, jako i Slovo na den, mělo blízký vztah ke Zelenému čtvrtku. Nové přikázání, svěcení tří posvátných olejů, ustanovení eucharistie a kněžství, obnova kněžských slibů… P.Vláďa v této souvislosti nezapomněl zmínit, že letos bude slavit deset let kněžské služby. Rozdělili jsme se na dvě skupinky a každá dostala otázky, které si měla promyslet a zodpovědět. Čeho si vážím na kněžství a co mi na tom přijde divné? Kdo může přijímat svátost kněžství? Které svátosti může udělit pouze kněz?

Rozdělením na skupinky a probíráním eucharistie a kněžství se témátko trošku protáhlo, oběd se však stihl včas, a tak i následující hra nezaznamenala žádné zpoždění. Připravila ji pro nás „Jilemnice“, tady jí však šéfoval Pepa Čaban. Rozdělili jsme se do deseti skupinek po cca čtyřech lidech. Každá skupinka dostala papír s deseti slovy. Úkol byl jednoduchý: podívat se do mapy (byla jen jedna pro všechny!), kde se nacházejí jednotlivá stanoviště, tato stanoviště obejít a podle symbolů, které tam budou, uhodnout, které slovo z našeho seznamu se ke kterému stanovišti vztahuje. Po uhodnutí, byl však jen jeden pokus!, jsme dostali indicie, jedno či více slov. Až jsme obešli všechna stanoviště, ze získaných slov jsme měli napsat příběh. Všechna slova však musela být v tom tvaru, v jakém jsme je získali. Záleželo také na čase, v jakém příběh odevzdáme, a pak také na kvalitě příběhu. Ten bude hodnotit komise, tak snad se výsledků brzy dočkáme.

Ve tři hodiny Pepa Čaban nabízel zájemcům fotbal. Holky, kluci, kdo měl chuť si jít zakopat, tak šel hrát. Ti, kteří lákavou možnost sportovního vyžití nevyužili, přijali nabídku Romana a Rosamar na procházku ke strašidelnému mlýnu. Na zdejší poměry celkem početná skupinka čtrnácti lidí se vydala na výlet, o kterém ani v nejmenším neměla tušení, co je vlastně čeká. Nejenže strašidelný mlýn byl opravdu strašidelný, vlastně jakási zřícenina – pár cihel a uprostřed „nepovolená skládka“ odpadů z celého širokého okolí, ale dokonce se tam objevilo i strašidlo! Sice jen v plachtě přes hlavu, ale přece jen. Honilo nás a přehozením plachty se nás snažilo ulovit. Úspěšně jsme mu však utekli a mohli pokračovat v cestě, která nás zavedla k horskému potůčku. Osvěžující vody samozřejmě všichni využili a uhasili tak žízeň, která by – podle slov některých účastníků – byla zřejmě vážným problémem na další cestě. Díky matce přírodě jsme však všichni došli v pořádku a po dvou hodinách strávených venku se všichni samozřejmě vrhli na věčný chleba s marmeládou a čajJ.

V šest hodin večer nás tradičně čekala večeře a po ní instrukce k obřadům Zeleného čtvrtku. Samozřejmě, kdo jiný by nás mohl instruovat než Vojta. A tak vybaveni informacemi jsme se vydali do kostela oslavit s Ježíšem jeho Poslední večeři.

Po obřadech jsme se všichni sešli v sále, kde následoval večerní program. Protože zvony nám odletěly do Říma, svolávání zvonkem bylo nahrazenou tlučením vařečky do kuchyňské desky. A kupodivu to zafungovalo a přišli všichniJ. Program tedy mohl začít.

Na scéně objevil skákač panáka. A hned za ním novinář, který s ním chtěl udělat rozhovor. Skákač panáka se tedy představil jako Gabo, který má rád maliny. Novinář pokračoval v rozhovorech s přítomnými diváky, zejména s těmi, kteří přijeli dnes a ještě se představit nestihli. Samozřejmě nesměli chybět ani písničky, proto třeba na „Banány“ jsme se vyřádili všichni opravdu perfektně.

A už je tu opět naše známá dvojice Gabo a Cvrček. Vlastně, místo Gaba přišel ladič pijan, ale protože vypadal spíše na piana než na ladiče, vyhrála to další písnička. A protože zvony i všechny hudební nástroje jsou v Římě, hudební doprovod pro dnešek i pro následující dva dny obstarávají různá chřestidla, pěsti o stůl, lžičky či vařečky o kuchyňské desky, dřívka…fantazii se meze nekladou.

Po písničce opět Gabo a Cvrček, tentokrát s anketou o nejoblíbenější pořad místní televize. Dříve to byl prý karneval, ale teď se nabízí svědectví s Brazílie, tak to má přednost. Do čela sálu si sedá Rosamar a povídá nám o svém životě. O tom, jak žila s rodiči, s maminkou Indiánkou a tatínkem Španělem, na farmě v Brazílii, jak měli do města šest hodin autem, do jiného státu to bylo tři dny autobusem, jak se dostala k hnutí Focolare, co to pro ni znamená…

A opět scénka naší moderátorské dvojice, tentokrát je to přímý přenos z oslavy, Vráťa má totiž patnáct let. Malý proslov, na který všichni čekali, sice nebyl, ale to nebránilo, abychom mu popřáli vše nejlepší.

Na závěrečnou modlitbu posléze navázala adorace v kostele. Byla to trochu netradiční adorace, spíš bdění, prokládané úryvky z Písma vztahujícími se k Zelenému čtvrtku a písničkami. Stejně jako učedníci měli bdít s Ježíšem v Getsemanské zahradě, i my jsme bděli.

Po adoraci, probděné a promeditované, se ještě sešel rozšířený tým, aby dal dohromady program následujícího dne, a potom už alou do postýlek, vlastně do spacáků. Musíme si odpočinout a načerpat síly na zítřek, na Velký pátek, který bude jistě náročný.


PÁTEK 6.4.2007 – VELKÝ PÁTEK

Velký pátek. Dnes je den postu, proto i naše velkopáteční bylo postní. Na snídani nám Cvrček naordinoval tzv. francouzskou dietu. Že nevíte, jaká dieta že to je? No přece ŽER MÉŇ!

Po této postní snídani promluvilo Slovo na den a řeklo nám „Hle, tvá matka“. Smyslem Velkého pátku je to, že křesťan by se měl ztotožnit s Ježíšem, to znamená následovat ho. Přijmout, že cesta víry je náročná a vede přes Golgotu. Ježíš ještě na kříži dělal skutky lásky, když odpustil lotrovi a myslel na svou Matku a prostřednictvím svatého Jana i na nás. Každý z nás by měl vzít Marii k sobě, to znamená dívat se s ní na Ježíše, zkusit se do ní vcítit. Mít postoj Marie pro křesťana znamená chápat Ježíše, postoj jeho lásky. Po Slově na den následovalo druhé skrutinium, kdy Katce za přítomnosti její kmotry byla předána Modlitba Páně.

Nastal čas úklidu. Tentokrát se rozdělování prací ujal Gabo, zřejmě proto, aby si Lucka šetřila hlasivky. V helmě a s průpovídkami typu „Nešetřete Savem. Je nás tu dost, Sava je taky dost“ byly úklidy rozděleny poměrně rychle. Kdo chtěl, šel se zapsat na rozpis adorace do kostela, kdo nechtěl, mohl tam jít adorovat i bez rozpisu.

V jedenáct hodin jsme se sešli v sále na témátko. Probíralo se tajemství Velkého pátku. Tajemství, které člověk nikdy nepochopí. Ježíš zemřel za všechny lidi, tedy i za každého z nás, i za mě. Z lásky a utrpení Pána Ježíše jsme se stali Božími dětmi a právě to si dnes připomínáme.

Po postním obědě, kdy byla aplikována dieta bodová, tedy ZBODNI, CO VIDÍŠ, jsme se vydali na křížovou cestu na Bílou skálu. Pod vedením Verči Sodomkové jsme zahájili v kostele a po prvním zastavení se vydali ven. Všichni zahalení, v bundách, šálách, někteří šťastlivci měli i čepice a rukavice, za chvíli jsme však jednotlivé kusy oblečení začali pomalu sundávat. V tichosti jsme došli až do cíle, kde nás čekal okouzlující výhled na Jizerské hory. Ti, kteří měli teplé oteplení, ho teprve pořádně ocenili. Vítr zalézal až pod kůži, a tak jsme se někteří pomalu, někteří rychle, vydali na zpáteční cestu. Na faře nás po lehké postní večeři čekal druhý díl seriálu „Ordinace v bílém kostele“, kterým nás provázel Vojta. Opět jsme byli zasvěceni do tajů velkopátečních obřadů, které záhy následovaly. Nevím jak pro ostatní, ale pro mě bylo největším zážitkem uctívání Kříže, v celé jeho hloubce. Vymrzaní, ale s upřímně prožitými obřady jsme se vrátili na faru, kde za chvíli začal večerní program. A opět byl zahájen představováním příchozích. První příchozí přijela na pozvání Kláry, druhá rovněž, třetí taky…a tak to postupovalo dále. Další parta byla jilemnická a třetí skupinkou byli sourozenci Sodomkovi.

O svoje svědectví se s námi přišly podělit Terka a Bára. Obě nám povídaly o tom, jaké to je nemít rodinu, jedna z pohledu dítěte rozvedených rodičů, druhá z pohledu dítěte, kterému rodiče zemřely.

Poté následovala už jen závěrečná modlitba, ke které se mohl každý přidat, a společný pozdrav na dobrou noc. Tak dobrou nocJ.


SOBOTA 7.4.2007 – BÍLÁ SOBOTA

Dnes ráno jsme se probudili plní nadějí a očekávání. vždyť právě dnešní noc budeme slavit Ježíšovo Vzkříšení!

Už při snídani bylo znát malé napětí, hlavně při přetahování se o marmeládu a med. Při Slově na den jsme se však zase trochu zklidnili a zapřemýšleli nad smyslem křesťanství. Křesťan je člověk, který by měl být svědkem Zmrtvýchvstalého Krista. Svědkem, který mluví ne o tom, co slyšel, ale co zažil. Svědkem, který pocítil Ježíšovu přítomnost ve svém životě.

Jak ale poznat, jestli si to jen nenamlouváme, jestli jsme Ježíše opravdu potkali? Ježíše potkal ten, komu Ježíš aspoň trochu změnil život. Slova sv.Pavla „Když se někdo stal křesťanem, je to nový tvor“ se tak stala i dnešním Slovem na den. Dnešek je dnem, kdy se pro Ježíše znovu rozhodujeme.

Po Slově na den následovala třetí skrutinium. Tentokrát se Katce nepředávala žádná modlitba, ale byl proveden obřad effetha, otevři se, kdy jsme jí vyprošovali otevřenost Bohu a Božímu slovu.

Následně přišla chvíle, kdy byl za své věrné zásluh odměněn Roman. Za to, že pomáhá všude, kde je třeba, i tam, kde to není vidět, byl odměněn tričkem IDCŽM Křižovatky, které mají právo nosit pouze týmáci. Romanovy zásluhy ocenil také sál potleskem ve stoje. Poté se slova opět ujala naše známá dvojice Gabo, který á rád maliny, a Cvrček, který s vlastně jmenuje Jakub, a začali s „nejoblíbenější“ činností dne, totiž s rozdělováním úklidu. Tentokrát to však vzali novou metodou. Na lístečky napsali jednotlivé úklidy, lístečky dali do helmy a každý, kdo se přihlásil, si vytáhl místo svého úklidu z helmy. Nikdo tak dopředu vlastně nevěděl, co bude uklízet. Metoda se však osvědčila, u přítomných zaznamenala úspěch a úkoly byly rozdány poměrně rychle.

Dopoledne přijel P.Palo Poláček, který v kapli zpovídal a dopřál tak P.Vláďovi delší čas na témátko dne. Ještě před tenátkem se sešly skupiny, které se připravovali na vigilii. A že jich opravdu bylo! Hudba pod vedením Lukáše Marka, paškálová v čele s Terkou Pourovou, cídící vedená Luckou, chlebíčková ve výdejně, výzdoby a pozadí se ujala Verča Filcíková a samozřejmě nesměla chybět liturgie čili ministranti s hlavním vedoucím Vojtou, kteří nacvičovali v kostele. Tato skupinka se svolávala způsobem, že kdo už v ní byl včera, s tím se samozřejmě počítá i dnes, a další jsou vítaní.

V jedenáct hodin jsme se v sále sešli na témátko. V sále sice zrovna pracovala paškálová skupinka a výzdobová „jednotka“ Verča, která dopilovávala pozadí pod kříž, to však nebránilo našemu malému společenství, aby si poslechlo Vláďův výklad na téma Bílé soboty. Bílá sobota je den, kdy se nic neděje. Ježíšovo tělo je uloženo v hrobě, proto klid tohoto hrobu není rušen prací. Po západu slunce je čas na vigilii, na oslavu Ježíšova zmrtvýchvstání.

            Zmrtvýchvstání je ústředním bodem naší víry. Tím, že se člověk se vzkříšením Kristem setká, stává se jeho svědkem. Kristus dá člověku sílu, aby si upravil život a naladil si o na „frekvenci Ježíš“.

            Ke konci témátka se v sále objevila Eva ze Slovenska, která nám řekla něco o sobě, o svém vztahu k víře. A potom už byl čas oběda. Po něm následovala reklama na „farní knihkupectví“, konkrétně na knížku P. Jendy Balíka Máš na víc. Kdo myslíte, že tuto reklamu vedl? No ano, hádáte správně. Bob a Bobek, vlastně Gabo a Cvrček.

            O půl třetí se v sále shromáždili zájemci o hru. Nebylo jich moc, nakonec se utvořilo pět skupin a samostatná jednotka Roman. Hra byla celkem jednoduchá, skupiny musely oběhnout stanoviště. Na každém z nich si přečetly úryvek z bible, který jim naznačil, kam se mají vydat dál. Za uhodnutou odpověď, a tedy i místo dalšího stanoviště, dostaly barevný papírek značící jeden bod. Za neuhodnutou a následně prozrazenou odpověď jim byly body strženy. Některá stanoviště byla poměrně blízko, třeba kostel nebo hřbitov, jiná však byla podstatně dál, třeba lom. Hra tak kromě soutěžení znamenala i procházku, pravda, ve větru. To však nemohlo zkazit radost z pobytu na čerstvém vzduchu.

            Předvečerem zvukový prostor fary ovládali naši známí v čele s Gabem. Záměrně nerozuměli ničemu, co se říkalo, a vyřváváním „Čo hovoríš? Nepočul som!“ je bylo slyšet – nejen – po celé fařeJ. Večeře a následné vyhlašování výsledků soutěží je trošku uklidnilo a ztišilo.

            V půl deváté začal poslední díl seriálu, který vedl Vojta. Byl to vlastně nácvik na vigilii, nejen praktické informace, také zkouška žalmů a zpěvů. Během přípravy přijížděli další návštěvníci, kteří se do nácviku tak zapojovali.

            Vigilie začala v deset hodin večer. Zabalení do všeho oblečení, co jsme tady měli, do dek a do spacáků jsme se sešli před kostelem, abychom oslavili Ježíšovo Zmrtvýchvstání. A opravdu jsme slavili. Dnešní vigilie byla největším zážitkem asi pro Katku, která při ní byla pokřtěná, a pro Báru, která jí šla za kmotru. Ale ani my ostatní jsme nepřišli zkrátka. Nejdříve jsme mohli znovu prožít radost z Ježíšova Vzkříšení a potom už začalo agapé. Vzadu v kostele byly nachystané várnice s teplým čajem, což každý uvítal. U každé ze tří várnic se tvořili fronty a nejeden si šel víckrát. Hned vedle byly postavené stoly se vším, co se celý den připravovalo v kuchyni. Chlebíčky, buchty…prostě na co měl kdo chuť. Centrum dění však bylo vpředu. Za doprovodu scholy se zpívalo, tancovalo…právě pokřtěná Katka v bílém vedla hada…prostě se slavilo, jak se má. Ke slovu se dostal i Vavřineček, který nás rozpohyboval. Zdá se vám, že se nehodí, abychom se takto chovali v kostele? Ale ano, vždyť jsme slavili Ježíšovo Vzkříšení, a to si přece zaslouží pořádnou oslavu.

            Krátce před půl třetí jsme se ztišili v adoraci a poděkovali jsme za to, že jsme mohli zažít takovou radost. Poté se kostel začal pomalu vyprazdňovat, ale opravdu pomalu, nikomu se totiž nechtělo. Někteří se chystali na cestu domů, jiní do pelíšku, aby se dobře vyspali na zítřejší, vlastně už dnešní, Hod Boží velikonoční. Ještě dlouho po skončení agapé však na faře bylo živo. Kdo chtěl, mohl jít spát, kdo nechtěl, mohl se ještě uchýlit do kaple a tam prožít svoji osobní radost.

NEDĚLE 8.4. – HOD BOŽÍ VELIKONOČNÍ   

            V neděli jsme se všichni probudili s vědomím, že jsme v noci prožili něco výjimečného.

            Po snídani se opět rozděloval úklid. Opět se toho ujal Gabo a se slovy „To je jednoduchý, to si vezmu já“ rozdělil zbývající úkoly. U oběda se už úkoly rozdělovaly hůř…zřejmě to bylo tím, že někteří se už chystaly na cestu domů, a tak bylo míň pracovní síly.

            Po večeři se ti, kteří ještě zůstávali, sešli v krbovce. Ale počkejte, vždyť bych málem zapomněla…v sále se ještě před tím hrál volejbal (samozřejmě s nafukovacím balonemJ). Vojta pro dokreslení atmosféry lehce moralizoval, vyjádřil se, že když se střídá on, tak je spokojený, a naznačil všem, že by se měli odebrat do již zmíněné krbovky, kde právě začíná večerní program. „Je sedm, tak co tady ještě děláte?!“

            V krbovce jsme se pěkně usadili, někteří se chopili kytar a zpívali jsme písničky. Chyběl nám Gabo…Vojta ho už třikrát budil, ale on se nedal a spal sladce dál. Po chvíli mu to však nedalo a taky nás přišel poctít svou přítomností. Mezitím Marek vybral nejhezčí a nejilustrativnější fotky z celých Velikonoc a promítl nám je na stěnu. Pro připomenutí velikonoční atmosféry…pro vzpomínku…pro zasmání…

            Slova se ujala „čerstvá křesťanka“ Katka (nebo jí spíš bylo přiděleno) a povykládala nám, jak se dostala k víře. Taky se svěřila, že kvůli svému „proslovu“ celé odpoledne ani nespala (kdo by taky ve dne spal, že? J).

            Potom nás čekalo už jen zakončení v kapli, kde nám Vláďa oznámil, že následující den se dodržují veškeré zvyky L, ovšem bez jakýchkoliv hrubostí. To se nám moc nelíbilo, kluci to však přivítali nadšením. Není se čemu divit. Všichni se rozprchli na svoje oddělené půdy a začali vymýšlet strategii na další den. Chtěla jsem vám popřát dobrou noc, ale vzhledem k práci, která nás holky čekala, by to byla spíš ironie. Tak tedy – pro vás dobrou noc a pro nás dobré nápadyJ.

 

  PONDĚLÍ 9.4. – VELIKONOČNÍ PONDĚLÍ

 Dnešní ráno bylo opravdu časné – už v brzkých ranních hodinách (no, zas tak ranních ne, asi kolem sedmé) odjížděli někteří domů – Vráťa, Janek, Kačka… Ani tak však Kačka neunikla tradiční velikončněpondělní pomlázce. Gabo a Vojta si přivstali a už od rána kroužili kolem krbovky.

Živo však bylo i a dívčí půdě. A tak krátce chvíli před obědem Vojta s Gabem zjistili, že nemají boty, ráno si do čaje nasypali cukr smíchaný se solí… Po mši se v kostele ještě stále hrálo a zpívalo, některé přítomné však využily toho, že zadní vchod ještě nebyl zamčený a pokusily se uniknout do bezpečí fary. No, bezpečí… Ještě před východem z kostela totiž dostaly. Možným azylem se zdála být kuchyň zamčená zevnitř, při pokusu o útěk se však nedařilo proběhnout bez úhony. Ty, které z kostela neutekly, od Marka dostaly jen lehké a symbolické vyšlehání, za to, že vydržely až do konce. Potom však následovala cestička pře sakristii a potom po schodkách ven a směrem k faře. Tam se vytvořila „ulička“ (jestli se to tak dá nazvat – letos tu totiž moc kluků nezůstávalo), kterou bylo téměř nemožné projít jen tak. A žádné z přítomných děvčat nepomohlo, že už byly od některého z kluků vyšlehané, která chtěla dojít na faru, dostala znovu.

Nakonec se však přiblížilo poledne. Někteří zůstávali na oběd, jiní vyráželi domů se svačinkou v krosně. Ještě zastavení u sochy Panny Marie a pak už hurá dolů do Tanvaldu na vlak. Tak zase příští rok o Velikonocích…

                                                                                              Jana

Administrátor

2016-03-31 10:31:04