Silvestr 2006

26. 12. 2006 – 1. 1. 2007


Konečně, konečně se přiblížil den, kdy na vánočně-silvestrovský pobyt do Příchovic začínají přijíždět první nadšenci. Ještě jich tu není moc, proto je program volnější.

ÚTERÝ 26.12.2006

Hraje se karetní hra Citadela, za doprovodu kytary se zpívají písničky, neznámí se seznamují. Režie začíná připravovat program na silvestrovský večer, vymýšlet scénky, hudební skupinka trénuje hlasivky, aby celý týden vydržely a všichni dohromady vytváří jednu partu, která se během následujících několika dní pěkně rozroste.

Večer je čas ztišení, čas klidu. Všichni se představují, povídají něco o sobě a o tom, jak prožili advent a Vánoce. Aby toho klidu však nebylo přespříliš, hraje se hra na asociaci. Proti sobě se vytvoří dvě řady. První v řadě vymyslí slovo, které tichou poštou pošle na konec řady. Jeho soused pak nahlas řekne jiné slovo, které se mu při vyslovení prvního zvoleného slova vybaví. Protihráč v druhé řadě má za úkol uhodnout, které slovo si první řada vybrala. kdo to uhodne, získává bod. A tak to jde dál.

První den je zakončen modlitbou a všichni se rozcházejí do svých pelíšků.

 

STŘEDA 27.12.2006

Druhý den vánočního pobytu na Příchovicích. Ještě stále jsme bez sněhu, ale doufáme, že se to brzy změní. Celý den přijíždí další a další, začínají se rozdělovat úkoly na přípravu silvestrovského večera a po celé faře panuje dobrá nálada. Pepa s Pavlem si dovezli zásobu čajů včetně čajového servisu a celé odpoledne nás pak hostí v Krbovce, největší zájem je o Železnou bohyniJ. Markéta přitom vymýšlí návrhy zvacích plakátů na vánoční muzikál a koncert.

V 18.hodin – tradičně – začala mše svatá. V jejím průběhu vypověděl službu mikrofon, zazněly písničky nacvičované během odpoledne a Jana Tauchmanová dostala na starost varhanní doprovod k Narodil se Kristus Pán. Pak už nás čekala večeře – chleba, pomazánka a čaj.

Při večerním programu jsme se všichni nově příchozí představili a řekli něco o svém prožívání adventu a Vánoc, nezapomněli jsme ani na písničky, které naše sdílení doprovázely.

Následně nám Lucka oznámila, že za chvíli se bude konat jesličková a že nás čeká překvapení. Odebrali jsme se tedy do kostela, kde jsme před jesličkami zazpívali koledy, přečetli si úryvky z Písma a strávili tak krásnou chvilku v přítomnosti právě narozeného Ježíše.

A už tu byl čas na to slibované překvapení. Partie složená z Čabanů, Báry, Verči, Pepy, Káti, Fandy a spol. nám předvedla stínohru na téma vraždění neviňátek. Poté jsme se před Nejsvětější Svátostí na chvíli ztišili v adoraci a klidnou chvilkou tak zakončili den.

 

ČTVRTEK 28.12.2006

„Padla námraza podobná sněhu,“ ozývá se z koutu půdy, která má svůj spacák Klára. První hláška dne poté, co nás z chodby mezi půdami probudil zvuk kytary. Rychle se vymotáváme ze spacáků a spěcháme na snídani. To ještě netušíme, že budou koblihy, to bychom spěchali podstatně rychleji.

Slovem na den „Stále se radujte“ zahajuje po snídani P. Jenda Balík. Hned nato můžeme svou radost prokázat v nasazení při úklidu a při dopoledním programu. Rozdělíme se do deseti skupinek a každá skupinka má za úkol obejít jednu okolní vesnici, popřát lidem vše nejlepší do nového roku a pozvat je na muzikál a koncert do příchovického kostela. Zároveň s pozvánkami dostáváme i hřebík, který máme vyměnit za cokoliv, co nám lidé dají. Prostě si zahrát hru „Jak dědeček měnil, až vyměnil“.

Někteří jsou úspěšnější, někteří méně. Po několika hodinách strávených ve sněhu a mrazu se už všichni těšíme na oběd a teplý čaj. Při obědě se zároveň dozvídáme o petici otci kardinálu Miloslavu Vlkovi, kterou připravuje režie. Je to pětice za větší množství masa na Příchovicích. Komu tady chybí maso, ať se podepíše. Samozřejmě, vítané jsou i podpisy vegetariánů, pro ty se zajistí větší příděl zeleniny. Petice se předá otci biskupovi Pavlu Posádovi, který ji doručí kardinálu Vlkovi. Kopie má jít i do Vatikánu! A tak se všichni hrnou k papíru a podepisují se. Pravda, někteří ne tak rychle, na papíře totiž zatím není napsaný text petice, a tak si někteří nejsou jistí, co to vlastně podepisují. Ale hlavně že podpisy budou a petice bude úspěšnáJ.

Na oběd jsme se nesešli úplně všichni, některým se zřejmě obcházení lidí natolik zalíbilo, že si ho rozhodli trochu prodloužit. Ale co, ztráty jsou povoleny. po poledním klidu, který zároveň sloužil i jako rozmrazovací a ohřívací, jsme si v sále předvedli výsledky svých obchodních činností. Skupinky za hřebík vyměnily opravdu rozličné věci. Skleničku s nálepkou Santa Clause, zvonek, svíčku, bonbóny, knížku, míč…no nejúspěšnější byla skupina Marušky Vrbové, která donesla dvoje lyže, básnickou sbírku Písně otroka Svatopluka Čecha, krabičku od perníčků, vařečku a ovoce. Právem tak vyhrála a jako odměnu dostala štrúdl. Ale ani ostatní skupiny nepřišly zkrátka, za vynaložené úsilí byly odměněny čokoládami.

No a po prezentaci těžce nabytých věcí začala hra „Pálí vám to?“. Rozdělili jsme do čtyř skupin kolem čtyř stolů, každá dostala maxi vařečku, kterou se měla hlásit a měla za úkol zvolit si nějaký název. Objevily se tak názvy jako Bez chleba a bez vody, Devítky, Slivice nebo prostě jen skupiny Kačky. A začali jsme hrát. No, hrát, spíš máchat vařečkama, překřikovat se a do toho jsme se občas snažili i chvilku přemýšlet. Upřímně řečeno, ne vždy jsme byli úspěšní. Nejdříve jsme hádali slova na čtyři písmena, potom na pět, šest… až nakonec jsme měli uhádnout desetipísmenná slova. za každé uhodnuté jsme dostali body, za špatné se nám však body odečítali. Některá slova byla lehká, jiná v sobě skrývala pěkný oříšek. Podle toho se pak i sálem buď ozývalo vykřikování od všech stolů nebo pusté ticho. Vítězem se nakonec stala skupina Devítky pod vedením Marušky Vrbové. (Jak jen to ta Maruška udělala, že zase vyhrála?J)

Čas už pokročil, za chvíli začíná mše svatá. Už během mše se v kostele objevili mladí ze spojených farností u Brna. Pod vedením Luďka Strašáka nám po večeři zahráli muzikál o tom, jak to tenkrát v Betlémě vlastně bylo. Bylo to ohromné. Hudba, slova, kostýmy…to všechno si vytvořili samy. Však za to taky byly náležitě oceněni. Po potlesku stojícího kostela museli zazpívat ještě jeden přídavek. nakonec jim P.Vláďa předal malou upomínku, která by jim kromě Příchovic měla připomínat i to, jak moc se nám jejich představení líbilo.

Při vycházení z kostela nás čekala ještě jedna radost. Sněžilo! A pořádně. No to je dost, už bylo načase. Vánoce bez sněhu, a ještě k tomu na horách. Ale sněhové vločky se zlehka snášely k zemi a působily nám takovou radost, že některé z nás radostí dokonce i roztančily.

Jedenáctá hodina večerní znamenala večerku a začátek nočního klidu. Dobrou noc a ať se vám něco pěkného zdá.

 

PÁTEK 29.12.2006

Dnešní Slovo na den bude podle P.Vládi zajímavé a originální. Aby ne, ujímá se ho totiž Roman. Pro dnešek si vybral větu z Písma „A za koho mě pokládáte vy?“ Nejlíp odpověděl Petr, taky to pak v církvi podle Romana pěkně dotáh´J. My si máme tuto otázku trošku pozměnit, máme se zeptat, za co pokládáme Příchovice. Pro každého znamenají něco jiného, každý z nás si však uvědomit, co znamenají právě pro něj.

Témátko si dneska vzal na starost P.Vláďa. Vracel se v něm k promluvě papeže Benedikta XVI. na SDM v Kolíně nad Rýnem. Tři králové přišli, aby se dali do služeb Krále. Každý z nás má své království. Ať už je to náš pokoj, naše třída, naše kancelář. Někdy se o své království však musíme dělit. S papíry rozdanými na začátku si máme zajít do kostela nebo někam do klidu a popřemýšlet o svém království. Co se nám podařilo, co ne, co bychom chtěli udělat, ať už sami nebo s někým jiným. Jakým způsobem nabídnout své království druhým, jak nabídnout Boha svým rodičům, přátelům, známým…

Protože sníh, který předešlý večer napadl, neroztál, Vojta Jurásek si pro všechny připravil bojovku na sněhu. Zmáchaní a totálně zničení se všichni vrací domů, aby se převlékli, ohřáli a naobědvali. A během oběda přichází Jožko a Paľo, vítaní ohromným křikem, řevem, jekotem, potleskem…no prostě každý zapojil, co měl, aby je co nejhlasitěji uvítal.

Odpoledního klidu využili hlavně Ti, kteří celé dopoledne pracovali na faře. Přestože padla mlha, mnozí využili i tak pěkného počasí a vydali se na procházku. Cesta k Trpaslíkovi přímo lákala, proto ji někteří neodolali a vydali se po ní. Cestou mohli ocenit postavičky sněhuláka a sněhulačky nebo si obhlídnout vlek, který na večer ohlásil začátek provozu.

Krátce před čtvrtou hodinou odpolední přijely smíšené chrámové sbory z Jilemnice a z Horní Branné. Ve farním kostele nám zazpívali několik koled Jakuba Jana Ryby a následně i Rybovu Českou mši vánoční „Hej, Mistře“. Kostel byl do posledního místečka zaplněný, spousta lidí stála i na kůru. Včerejší mise v okolních vesnicích byla zřejmě úspěšná.

Po neméně úspěšném koncertě se sbor odebral do sálu na další zkoušku a my jsme – pro změnu – zamířili do kostela na mši. Po ní následovala už tradičně večeře, při které se s námi rozloučil Jakub, náš dodavatel „dobrých snídaní“ (koblihy).

Zase jsme se sešli na večerní sdílení. Tentokrát to sdílení bylo delší, protože se představovali příchozí i ze včerejška. Alenka Mátlová přijela v taťkových botech, proto má teď odřené nohy, v partě ze Slivice nikdo ze Slivice není, Jožko nám oznámil, že 22.června bude mít v Košicích kněžské svěcení. Gabo nám oznámil své jméno a to, že má rád maliny, a Jakub ke svému jménu dodal, že má rád zvířátka a Gaba. Iveta, která mezi nás zavítala se svou dcerkou Vanessou až z Německa, zavzpomínala na svůj křest v Příchovicích, od kterého uplynulo už 26 let.

Další večerní program se nesl ve znamení scének. Rozpočítali jsme se do deseti skupinek, každá skupinka dostala svého vedoucího a měla si připravit scénku na téma prožívání Vánoc v různých zemích světa. Ty si jednotliví vedoucí vytáhli už během odpoledne, takže měli dost času na radování se z dobrého tahu nebo na lamentování nad nešťastným osudem. Rozmístili jsme se po celé faře a začali jsme vymýšlet a zkoušet.

Asi po třičtvrtě hodině jsme se zase sešli v sále a čekali, co si která skupinka připravila. Jako první přišly na řadu Vánoce u afrického kmene kanibalů, scénku jsme však bohužel nemohli shlédnout až do konce, protože jisté scény pro naši společnost prý nebyly vhodné. Na severním pólu jsme byli svědkem úkladného medvěda, který se tučňáčkům snažil sežrat štědrovečerního kapra, v Číně matka rodiny dostala svetr, který jí byl sice velký, ale který se srazí, celá rodina následně s velkým apetitem povečeřela Bobika. Arabky nám zatančily vánoční tanec, v Mongolsku jsme litovali chudáka, který si musí sám vařit štědrovečerní večeři, protože manželku mu sežral medvěd, Rusko předvedlo svou náklonnost k pití, které se nehodlalo zbavit ani na Vánoce. V České republice jsme si osvěžili tradiční zvyky házení pantoflí, rozkrajování jablíčka a pouštění lodiček po vodě, v USA přivřeli Santu Clause do okna, v Mexiku Evropanka na návštěvě v typické mexické rodině ohromila tamější příslušníky českým jídlem, na které se následně sami pozvali a v Austrálii otec při házení pantoflí sejmul klokánka-Ježíška. No bavili jsme se výborně. Scénky se prokládaly koledami, během kterých se skupinky připravovali na vystoupení.

Na závěr večera Lucka vyzvala Tomáše Macana, aby přišel dopředu. Slavil dnes totiž své dvacáté narozeniny, proto se mu kromě přání dostalo i dortu od Danky. Dalším oslavencem, i když ne tak aktuálním, byl P.Jenda Balík. Slavil totiž 15 let kněžství, ale už 14. prosince. Zavzpomínal tedy na dobu před patnácti lety, zvláště na některé vtipné okamžiky.

Závěrečná modlitba pouze při svíčce zakončila den v pozdních hodinách a poslala nás si odpočinout do našich spacáků.

 

SOBOTA 30.12.2006

„Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.“ Tento citát z Bible si vybral P.Vláďa jako základ pro Slovo na den. Poslední závazné slovo, které k nám Bůh promluvil, je Ježíš, žádné větší a závaznější už nebude. Máme si zajít do kostela a před svatostánkem si uvědomit, že tam je Slovo, které se stalo tělem, živý Bůh.

Krátce před témátkem na den nás přijel navštívit P.MirekJ). Témátka se ujal P.Jenda Balík a povykládal nám o čase, o málo zmiňovaných postavách v Bibli a o smrti. Zdá se vám, že to nejde moc dohromady? No vidíte, tady to šlo. A závěr přidal vtip. „Víte, jaká je největší nevládní organizace v EU? Česká republika.“J Šimáček. V Ústí nad Labem slavili Silvestr už včera, proto přijel sám (ostatní zřejmě nebyli schopní vstát

Po obědě se s námi P.Jenda rozloučil, předtím ještě stačil zájemcům podepsat svou nejnovější knížku Máš na víc. Po dlouhém váhání podepsal i petici za zvýšení přídělu masa. No, nevím, jak moc mu to bude platné, když je v Praze a maso bude v PříchovicíchJ.

Odpoledne tráví někteří s Pepou Čabanem na rugby, jiní dodělávají výzdobu, dopilovávají scénky a chystají bramborový salát na zítřejší slavnostní silvestrovskou večeři. Všichni netrpělivě očekávají otce biskupa Pavla Posáda, který má sloužit večerní mši svatou. Bohužel, díky navigátoru v autě bloudil poměrně dlouho kolem Turnova, takže dorazil o třičtvrtě hodiny později. Podle svých slov, kdyby se spolehl sám na sebe, dorazil by včas. Aspoň vidíte, že každý se má spoléhat jen a pouze sám na sebe.

Během čekání jsme si trochu netradičním způsobem zpytovali svědomí. Dostali jsme papírky a P.Mirek nám četl otázky, nad kterými jsme se měli zamyslet. Své odpovědi a myšlenky jsme napsali, papírek složili a vhodili do sáčku. Večer nás pak čekala Cesta k Betlému, kde jsme měli papírky svědomím spálit. Večer však – jak uvidíte – dopadl úplně jinak.

Vymrzlí, promrzlí a prokřehlí jsme se dočkali začátku mše svaté. Otec biskup přijel celý rozesmátý a v dobré náladě. Sloužil nám mši svatou, povečeřel a přidal se k našemu sezení v sále. Na začátku jsme si zazpívali Aj dnes v Betlémě. P.Mirek nám vysvětloval, jak se to vlastně správně zpívá, otec biskup však i přes veškeré naše snažení naznal, že to bylo slabéJ. Příště to prý bude lepší.

Protože jsme si zimy užili už v kostele, několikakilometrová Cesta do Betléma se už nekonala. Vláďa naznal, že už toho máme dost, proto večerní program bude v sále a jen na chvíli se půjde na náves k soše Panny Marie. Zároveň se přiznal, že nám do čaje nalil rum, abychom se trochu zahřáliJ. Hodnej Vláďa!

Po tradičním představování dostal slovo i otec biskup, samozřejmě také ke svému představení. Vzal ho trochu zeširoka, ne tak stručně, jako všichni ostatní. Provedl nás celým svým kněžským životem, vyznal se ze své touhy po odebrání státního souhlasu (prý chtěl působit tajně) a s radostí nám oznámil, že příští rok bude slavit 30 let kněžství. Připomněl to, co už zaznělo na mši před pozdravením pokoje, že největší lásku má ten, kdo daruje život. Učí nás to ježíš, On to udělal jako první. Na závěr nám popřál, abychom za ty dva roky (respektive dva dny – 2006/2007), co tu strávíme, poznali Ježíše.

Po modlitbě se o slovo přihlásil Vojta Jurásek, který nám nastínil následující program. Od Terky Pourové ze sáčku jsme si každý vylosovali papírek, který napsal někdo jiný. Potom jsme šli na náves k soše Panny Marie, kde jsme papírky hodili do ohně. Důležité bylo, že to bylo za toho druhého, nikdo neměl svůj papírek. Otec biskup od ohně zapálil svíci, od které jsme si následně i my zapálili svíčku. Zazpívali jsme koledy, dostali biskupské požehnání a zakončili tak večer.

   

NEDĚLE 31.12.2006 – SILVESTR!

Tak je to tu. Silvestr 2006. V kuchyni se peče, smaží, vaří, režie už je na nervy z ubíhajícího času, hudební skupinka si šetří hlasivky na večer, výzdoba je hotová a všude převládá nervozita z nadcházejícího večera, ale hlavně těšení se na něj. všichni jsou netrpěliví, ti, co si připravili nějaké scénky,ještě domlouvají poslední detaily. Na poslední chvíli se objevují ještě nějaké nápady na scénky nebo hry, které se zařazují do programu a dělá se tak konečná fáze časového harmonogramu večera.

V půl šesté večer se všichni scházíme v sále, abychom začali slavnostní silvestrovskou večeří. A je opravdu čím začínat, řízky s bramborovým salátem v nás zmizí během chvilky. Danka a její pomocníci sklízejí zaslouženou odměnu. bramborový salát je podle slov „silvestrovského fotografa“ tak dobrý, že by se dal jíst i bez řízkuJ.Po večeři ještě chvilku volna na poslední úpravy a program může začít.

Na scéně se objeví jakási cigánka, přeběhne od dveří k oknu, kterým následně proleze a zmizí v mrazu. V další chvilce nám však režie její podivné chování osvětlí, cigánka Bára je stydlivá, a proto bude schovaná. To jsem zvědavá, jak dlouho to v té zimě vydrží.

Chudák režie. Chtěli nám připravit krásného, opravdu krásného Silvestra, se spoustou vtipných scének, ale oni řekli NE! I cigánka Bára řekla NE! Proto nám připravili Silvestra … no však uvidíte sami. Vlastně, počtete si.

Na jevišti příchovického farního sálu se objevují první účinkující. Kouzelník Fokustón nám představuje svůj klobouk a jeho dva obyvatele, králíky Boba a Bobka. „Bobku, vstávej!“ „Ale proč?“ Protože je ráno!“ „Ale já mám ještě noc.“ Bob Bobka přece jen z klobouku vytáhne, jenže při ranní rozcvičce mu Bobek uteče zpátky do klobouku. „Bobku, vstávej!. „Ale proč?“ „Protože jsou Vánoce!“ „Ale já mám ještě Velikonoce!“ Nejdříve jsme svědky králičích Vánoc, kdy Bob Bobkovi vysvětluje, že když chce vidět zlaté prasátko, musí držet půst. Bobek samozřejmě odporuje, že nemusí, protože už ho vidí.

Bé a Kvé předvádí scénku o dvou kamarádech, kteří se po létech potkali v naprosto odlišném společenském postavení. Jeden má několik vysokých škol a druhý je téměř bezdomovec, přesto je však chytřejší a svého kamaráda z bývalých let hravě přelstí.

Už zase ta cigánka! Přichází k P.Vláďovi, dává mu míchat karty a pak mu z nich věští. Bude mít jeden velký barák s dvanácti pokoji, třemi koupelnami, ale jen jednou vanou. Taky dvě uklízečky a jednu kuchařku. Co myslíte, splní se to?

Ke slovu se opět dostává Bob a Bobek. Tentokrát si nadělují dárečky. Bob obdaruje Bobka hrníčkem, na oplátku od něj dostane skládací televizi, ve které za chvíli sledují Star Dance. A zrovna ve chvíli, kdy soutěží Pepa Čaban. Ale pozor! Je to vůbec on? Světlé kudrnaté vlasy (že by paruka?), dlouhá sukně, krátké bíle tílko, které odhaluje pupík. No fakt. A s kýmže to tancuje? Slečna v pánských trenkách si v ničím nezadá se StarDancovými tanečníky.

Režie se nehodlá vzdát svého výhradního postavení a po téměř každé scénce a písničce přichází se svým vystoupením a snaží se bavit publikum. Opravdu se snaží, až se smaží. Ale nutno říct, že se jít to daří. Tak. Konec veršování a zpátky k programu.

Maruška využívá klavíru a pro zklidnění našich duší nám zahraje valčík. Po ní přichází slivická parta s moderní pohádkou o „zapomnětlivé“ Sněhurce. Opravdu, zapomněla, co se daloJ. Ale pobavit nás nezapomněla, a to je důležité.

Režie si opět nenechá ujít možnost něco spáchat, a tak poté, co Ježíš uzdraví nemocnou tchyni, mají být uzdraveni i všichni přítomní – sněhem na tvář, do vlasů … prostě všude, kam se jim vejde.

Scének bylo už hodně a ještě jich hodně bude. Proto přichází Jana se svými pomocníky s hrou Na letadlo. Že tu hru neznáte? Nevadí, vysvětlíme. Několik nedobrovolných dobrovolníků se shromáždí za dveřmi, aby neviděli, co se v sále děje a nemohli tak utéct. První pomocník vždy jednomu z nich zaváže oči a přivede ho do sálu. Tam už čekají další dva, kteří drží prkno, na které si nebohý zoufalec má stoupnout. A už se ocitá v letadle. Motory se zahřívají, vrčí, letadlo se připravuje ke startu. A letíme. Zatím jsme se vznesli do výše sto metrů, už máme půl kilometru, jé, už jsme tři kilometry nad zemí. Ale co to? Ty motory vrčí nějak divně. Co se to děje? Už je to tady. To, co by si nikdo nepřál, se stává skutečností. Letadlo má zřejmě nějakou poruchu a nedokáže přistát. Musí se skočit. A tak se skáče. Nikdo se nedokáže odhodlat, pochopitelně, komu by se taky chtělo. Ale nakonec skočili všichni a všichni si tak zachránili život. No uznejte, není skočit, byť bez padáku, lepší, než se s letadlem zřítit?

Čabanovi kluci na scéně ještě chvíli zůstávají a dokazují své pěvecké kvality předvedením moderní „čtyřtetové“ písně (já vím, že je to asi moc odborný název, ale co mám napsat, když mě teď nic jinýho nenapadlo? Čtyřtetová proto, že ji zpívali čtyřiJ). A opět si slovo bere režie. Ježíšovi učedníci pádlují po jezeře, když k nim přijde jejich Mistr. Jenže. Mají v loďce schovanou basu piva. Co s ní? Přece se Ježíšovi nepřiznají? Ježíš ji samozřejmě objeví a jednu láhev nabízí Petrovi. Ten neodolává a se slovy „Pane, ty víš, že tě miluji“ nabídku lahodného moku přijímá.

A opět naši staří známí, Bob a Bobek. Fokustón už se ani neobtěžuje představením obyvatel svého klobouku a nechává tak králíkům volný prostor k prozkoumání jakéhosi bulvárního plátku. Prý se jmenuje IN. Znáte ho někdo? Králíkům se však očividně zamlouvá, jsou tam rady, jak mít hladké nožky.

K+W+J nám zahrají scénku „Je mrtvá“. Určitě se inspirovali nějakou kriminálkou Columbo by jim mohl závidět rychlé vyřešení případu, zvláště když roli divadelního režiséra předvádí Janek. Nato nastoupí Swam a Misha a provedou nás Cestománií po Slovácké svobodné republice.

A znovu Bob a Bobek, ale tentokrát nějak smutně. Na začátku scénky jim totiž umřel kouzelník Fokustón, tak mu musí vystrojit pohřeb.

„Skončili jsme, jasná zpráva…“ Program se chýlí ke konci. To ale neznamená, že končí i silvestrovský večer, jen jeho první část. Režie nám pouští záběry z příprav, v hlavní roli samozřejmě Vláďa, stejně tak v titulkách. A na úplný závěr přichází překvapení. Pamatujete si na petici za zvýšení masa? A pamatujete si, že na listině bylo vyhrazeno místo pro podpisy a text tam zatím chyběl? Tak text se už dopsal. Ale nebylo tam nic o mase. Bylo to poděkování Vláďovi za všechno, co pro nás dělá. Zaslouží si to. Díky Vláďo.

 

Přiblížila se desátá hodina večerní a s ní sdílení a návrat do celého roku. Kdo chtěl, mohl něco říct. A chtělo nás hodně. Při určitých svědectvích se někteří z nás neubránili dojetí. Bylo to o Bohu a o životě s ním, tak, jak to má být.

Modlitba a ticho při svíčkách nás přiblížila k půlnoci. Poslední minuty starého a první minuty nového roku jsme strávili v tichu, každý sám se sebou, s Bohem a spolu s ostatními. Při písničce „Vzácný jsi“ zněly naše hlasy jako nikdy jindy, zpívali opravdu všichni.

A byl čas na přípitek. Každý se potkal s každým, každý popřál každému a každý si od každého do nového roku něco odnesl. Potom jsme se spojili v kruhu a stiskem ruky si poslali pozdrav. Vláďa s Luckou a Dankou nám rozdali přání a každý jsme si mohli vytáhnout jeden citát, který nás měl na cestě novým rokem provázet.

Adorace. Byla tichá, byla s písničkami a byla upřímná. V nočním kostele se nás sešlo hodně a byli jsme rádi.

Nakonec se v sále rozběhla už individuální zábava. Z magneťáku zněly písničky z cd vybraných všech přítomných a kdo chtěl, ten tancoval, kdo nechtěl, mohl se jen dívat.

Silvestr a starý rok pomalu končily, čekal nás však nový rok a v něm také nové zážitky, nová setkávání a také nové starosti. 1.ledna 2007 ráno jsme se začali pomalu loučit. Někteří odjížděli po mši, někteří po obědě, jiní během odpoledne. „Hrstka statečných“ zůstala do druhého dne, kdy odjeli i poslední zbytky a příchovická fara se na ponořila do klidu. Ne však na dlouhou, vždyť za chvíli jsou tu jarňáky a to tu bude opět veselo. Tak … do nového roku vše nejlepší.

Administrátor

2016-03-31 10:28:18