Články Zdravoťák 16. –19. 10.

Zdravoťák 16. –19. 10.

16. 10. 2003 – 19. 10. 2003


Cíl nás „zdravoťáků“, kteří jsme se ve čtvrtek večer sešli a sjeli v počtu 11 lidí z různých koutů Republiky na faře v krbovce byl jasný: naučit se do neděle první pomoci tak, abychom ji byli schopni v potřebné chvíli použít! Vědět co dělat, jak reagovat a pak také možnost jezdit s dětmi na tábory, školy v přírodě a podobné akce jako zdravotníci...

Cíl nás „zdravoťáků“, kteří jsme se ve čtvrtek večer sešli a sjeli v počtu 11 lidí z různých koutů Republiky na faře v krbovce byl jasný: naučit se do neděle první pomoci tak, abychom ji byli schopni v potřebné chvíli použít! Vědět co dělat, jak reagovat a pak také možnost jezdit s dětmi na tábory, školy v přírodě a podobné akce jako zdravotníci. 

Abychom nezapomněli – všechno tohle se vlastně konalo díky Jakubovi, o kterém už tu byla řeč v podzimkovém článku (a velké MIMOCHODEM – koblihové snídaně se opakovaly:o) 

Začalo se hned večer, a přestože jsme měli první večer prodlouženého víkendu-prázdnin, mozky rozhodně odpočinek neměly! Co všechno obnáší první pomoc, jak efektivně volat na záchranku, jak kontrolovat základní životní funkce a v jakém pořadí je „řešit“, pokud nejsou zachovány, to byl vlastně jenom začátek… A pátkem to pokračovalo… Jak zacházet s člověkem v šoku, co asi tak může šok signalizovat, co dělat se zlomeninami, při krvácení nebo podchlazení a přehřátí, co má jaké příznaky… Co když se někdo otráví, má infarkt nebo si zapomněl píchnout inzulín? 

„Jakubova nalejvárna“ …tak by se tomu také dalo říct, ale ne-nebojte, bylo to super! 

Učení se rozpoznávání jednotlivých zranění a nemocí pro nás bylo takové „dobrodrůžo“ a díky Jakubovým bohatým zkušenostem doplněno o spoustu poučných, zajímavých, ale i veselých historek. I s těmi jen desetiminutovými pauzami to nebylo tak žhavé – ne že by Jakub ztrácel autoritu:o) ale přeci jen muselo všechno jít běžným chodem fary dál, a tak jsme odbíhali za Dankou do kuchyně loupat brambory, nevynechali jsme mši svatou… 

V sobotu jsme se věnovali praxi, resuscitaci Anduly a malého mimča Evžena a snad každý vám teď můžeme odříkat takovou básničku „Když najdu bezvědomého, oslovím ho, zatřepu s ním, …“ (a že se jich tam najednou objevilo:o) Akční a možná, spíš určitě, i nejvíce přínosné, co se týče reálného poskytování první pomoci v praxi bylo simulování opravdových nehod, neštěstí, různých situací… Rozdělili jsme se na dvě skupiny, jedna se stala Záchranářským týmem a druhá lidmi zasaženými neštěstím, kde každý měl určitá zranění a podle toho předstíral příznaky. Úkolem Záchranářů bylo samozřejmě co nejpohotověji a správně zasáhnout, dostat situaci pod kontrolu… Pro nás, jakožto první záchranářský tým, byla téměř šokující hned první situace. Neštěstí se stalo v kuchyni. Když jsme tam přiběhli, byl tam příšerný zmatek – spousta lidí, mezitím několik vážně zraněných, do toho hrálo rádio a nejhorší ze všeho byly hysterky, které hrozně řvaly, do všeho se nám pletly… To se skoro ani nedá popsat, ale nejhorší je, že ve skutečnosti by to tak klidně vypadat mohlo! Jakub nás ale pak uklidnil, vysvětlil nám naše chyby a dal návod, jak získat situaci pod kontrolu. 

Večer se promítal film z Celostátního setkání animátorů v Litomyšli a pak pro nás začala dlouhá noc se zápisky… 

… Ráno jsme se hned po snídani už bez zápisků sešli v krbovce a Jakub začal prověřovat, co jsme se tu naučili, jednak testem a jednak i praktickou záchranou bezvědomého. A hurá! Máme to za sebou! Nervozita stoupá a Jakub nás napíná. Až po obědě nám radostně sděluje, že jsme se zdravotníky stali všichni! J 

A teď už nezbývá nic jiného, než poprosit Pána Boha, aby nás těchto vážných situací potkalo co nejméně, a říct… Jakube, díky! 


Maky a Verča

Administrátor

2016-03-31 10:23:37